Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

The Vow - 2. kapitola

10. června 2012 v 15:50 | Lady Ench |  The Vow

2. kapitola je tu a s ní i ubytování a změna plánů... ;) Příjemné čtení...


"Dimitriji, my máme dům tak daleko od hlavní budovy?" zeptala jsem se, když jsme prošli přes hlavní dění, kde je budova strážců, školy, tělocvičny a jídelna. Teď už jsme se ocitli v části, kde byli domy a jedno moc hezké sídlo, které muselo být staré, ale z neznámého důvodu ho tu udržovali.
"Budeme bydlet v sídle klanu Dragomir. Přeci jen Lissa je královna a zaslouží si bydlet v jejich sídle a ne v nějakém obyčejném domě," odpověděl mi a my se zastavili před tou nádherou.
"To patří Lisse?" zeptala jsem se překvapeně.
"Ano, Rozo, tady budeme bydlet. Je tam patnáct pokojů, jedna velká kuchyně, jídelna, dvě pracovny a v každém pokoji je koupelna," oznámil mi, jakoby se nic nedělo.
"Dimko, vždyť to je palác a ne sídlo!" vyjekla jsem.
"Myslím, že se ti ukážu náš pokoj," pošeptal mi do ucha a já se usmála. Společně jsme vešli do haly, kde bylo velké točivé schodiště. Dimitrij mě popadl do náruče a opatrně se mnou vyšel těch pár schodů.
"Mám nohy, lásko," zašeptala jsem a on se zasmál.
"To mi vůbec nevadí." Jak já ho miluju! Prošel se mnou dlouhou chodbou a vešel do pokoje, který byl úžasný. Pokoji dominovala velká postel s černého dřeva. Ze stejného dřeva tu byla i obrovská šatní skříň a stůl, na kterém byl notebook, ale nejvíce mě zaujaly ty tmavě modré zdi, které vypadaly, jakoby to byla noční obloha.
"Co budeme dělat?" Dimitrij se nad mou otázkou zasmál a nohou zavřel dveře. Položil mě na postel a sám na mě nalehl.
"Strážkyně Hathaway, měl bych nápad," zašeptal, když ze mě sundal tričko.
"Soudruhu, to bychom neměli." U toho jsem mu sundala jeho bílou košili a momentálně zápasila s jeho páskem od kalhot.
"Rose, vy… Omlouvám se." Proč nám to vždycky někdo musí pokazit? Dimitrij ze mě rychle stoupl a já si rychle oblékla triko, abych mohla jít pro Lissu, která nás nedopatřením vyrušila. Zvedla jsem se z té pohodlné postele a otevřela dveře, za kterými stála.
"Lisso, co se děje?" zeptala jsem se starostlivě.
"Rose, právě jsem se dozvěděla, že tu pro mě přichystali uvítací večírek, takže žádné volno nebude," oznámila mi z ničeho nic.
"Dobře… Až najdu své oblečení, tak si obleču svou oblíbenou uniformu a přijdu pro tebe." Ona se zasmála a já se na ni nechápavě podívala.
"Já nic neříkám," prohlásila a odešla. Zavřela jsem dveře a se smutným úsměvem se podívala na Dimitrije.
"Nerada to říkám, ale máme opět práci," oznámila jsem a on zakroutil hlavou. Přešel ke mně, objal mě a políbil.
"Chyběla jsi mi, Rozo," zašeptal mezi polibky a já se musela usmát.
"Ty mě taky, ale musíme jít," řekla jsem a on se znovu usmál. Přešel ke skříni, která byla plná oblečení a polovina patřila mně. Kdy to stihl?
"Kde mám uniformu?" zeptala jsem se otráveně.
"Ty to ještě nevíš?" zeptal se na oplátku on a já se na něj nechápavě podívala. Dneska opravdu nic nechápu!
"Vždyť Lissa přeci dovolila, aby strážci nosili pohodlné oblečení a ne ty staré stereotypní uniformy." Já jsem blbá! Na tuhle jsem opravdu zapomněla, ale nemůžu za to, že Dimitrij je má droga.
"Já zapomněla," špitla jsem a vytáhla černé džíny a modro-bílou kostkovanou košili.
"Vždyť to je skoro to samé," postěžoval si a já zakroutila hlavou.
"Jsem strážkyně královny, Dimitriji, musím aspoň trochu působit jako autorita sama."
"A já jsem strážce jejího snoubence a je mi to jedno," řekl mi a já se zasmála.
"Ale ty jsi chlap!" vykřikla jsem a dala se do převlékání.
"Víš, že bych tě nejraději nikam nepustil?" zeptal se mě a já se na něj šibalsky usmála. Zapnula jsem si poslední knoflíček u košile a vytratila se z pokoje. Ocitla jsem se v dlouhé chodbě a díky poutu zjistila, že Lissa je tři pokoje od nás. Zaklepala jsem a během minuty mi otevřela osoba v modrých šatech. Blonďaté vlasy měla vyčesané do nějakého složitého účesu a ještě v nich měla stříbrnou korunku, takže nepůsobila jako královna, ale jako sebevědomá princezna.
"Jsi nádherná, Lisso, ale raději půjdeme," řekla jsem a vešla do toho úžasného pokoje, který měla s Christianem. Byl opak toho našeho, protože byl celý sladěn do světlých barev.
"Půjčíš mi gumičku a hřeben?" zeptala jsem se a ona se na mě usmála. Přešla k toaletnímu stolku a já se vydala za ní. Podala mi kartáč a modrou gumičku. Pamatuji si, jak jsem před několika měsíci řešila problém s vlasy. Za žádnou cenu jsem si je nechtěla dát ostříhat, a tak mi Dimitrij poradil, abych si je jednoduše vyčesala.
"Netrčí mi někde vlasy?" Lissa se na mě znovu usmála, což znamenalo, že je to dokonalé.
"Dimka mi říkal, že s Christianem počkají dole, takže můžeme jít," oznámila jsem a společně jsme došli před to úžasné sídlo, kde čekal Christian, Dimitrij a Eddie.
"Já jdu vepředu," vyhrkl Eddie a my kývli na souhlas. Já s Dimitrijem jsme všem kryli záda, protože vzadu to bylo nejhorší. Už několikrát se mi stalo, že mě chtěl strigoj napadnout ze zadu, ale vždy jsem ho vycítila a navíc jsem si jistá, že tady žádný strigoj nebude - to bych věděla.
"Co ti je, Rose?" zeptal se mě nejistě Dimitrij a já se na něj podívala. Byli jsme takových padesát metrů od sídla.
"Nic mi není… Jenom jsem se zamyslela," odpověděla jsem a chytla ho za ruku. Usmál se a my dál šli k jednomu sálu, kde se odehrávaly všechny takové akce…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Seléna Seléna | 12. června 2012 v 9:06 | Reagovat

užasnéé opět... honem honem další kapitolku jsem zvědava na pokračování.. Jo tu Kirovou jsem nikdy neměla ráda... Ona ví, že je Rose strážkyně královny astejně si na ni otevirá hubu:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!