Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

The Vow - 4. kapitola

14. června 2012 v 17:46 | Lady Ench |  The Vow
4. kapitola je tu a je spíše oddechová, takže vám přeji příjemné čtení! ;)


"Kam jdeš, Rose?" zeptala se mě ráno Lissa, když jsem chtěla projít jídelnou bez snídaně. Další výhoda strážkyně královny. V jejím sídle je i kuchyň a má tu služebnictvo…
"Jdu si zaběhat, protože tady je na to dobrý terén, ale u dvora tam toho moc nebylo," odpověděla jsem jí a vytratila se ven. Na sobě jsem měla černé tepláky a černé tílko, takže budu docela neviditelná, protože je všude tma.
"Já ti to stopnu." Otočila jsem se na Dimku a poslala mu vzdušný polibek. Po té náročné noci mi bude ještě stopovat čas uběhnutí.
"Běžím trasu jako kdysi, takže mi ji stopni!" zakřičela jsem ještě a rozběhla se. Čerstvý vzduch mě bouchal do obličeje a já se cítila jako pták. Po dlouhé době jsem ucítila volnost, kterou jsem postrádala. Nejdříve jsem byla dva roky pryč, pak všechno doháněla. Odjela jsem zachránit své spolužáky a dělala všechno automaticky. Dokonce jsem se zúčastnila i bitvy a záchranné akce. Dokázala jsem opustit Lissu a akademii, abych zachránila Dimitrije, a nakonec jsem utekla z vězení, aby mě nepopravili za vraždu královny, kterou jsme ani nespáchala. Když se tak zamyslím, neměla jsem to nikdy lehké. Vždy jsem se musela obětovat, ale teď jsem šťastná, až podezřele moc.
Podívala jsem se kolem sebe a zjistila, že už mám tři třetiny za sebou. Venku se začali objevovat studenti a překvapeně na mě hleděli, ale já je rychle míjela, protože jsem byla rychlá. Za chvilku jsem doběhla k domu, před kterým čekal Dimitrij se stopkami v ruce.
"Rose, jsi ještě lepší než posledně a navíc dneska ukážeme boj novicům, aby se taky pokochali naší zkušeností," oznámil mi a já kývla na souhlas. Byla jsem štěstím bez sebe, že i bez tréninku jsem čím dál tím rychlejší a bojovat s Dimitrijem? To bylo pro mě odreagování.
"Hraju strigoje," zašeptal mi do ucha tím děsivým hlasem a mně po zádech přejel mráz.
"Dobře… Ale prosím nemluv tak," zašeptala jsem a on kývnul na souhlas. Byl sice smířený s tím, že byl strigojem, ale ten hlas mě děsil stále a on to chápal. Tohle jediné si vyčítal. Vyčítal si to, že mi ubližoval, i když jsme mu dávno odpustila.
"Dimko, miluji tě," zašeptala jsem dřív, než odešel. Otočil se na mě a poslal mi vzdušný polibek. Jak já ho milovala! Pamatuji si, jak jsem ho poprvé viděla. Tehdy jsme byli s Lissou na útěku, našel nás a odvezl zpátky na akademii. Ještě vtipnější na tom bylo, že jsem po dvou letech netrénování ho chtěla porazit, ale copak to jde porazit Dimitrije? Vím, že to jde, ale já znám každý jeho pohyb a vím, na co myslí. Jsme pro sebe stvoření a můžeme svou lásku dát na obdiv světu. Vím jistě, že studenti to na terénním cvičení budou mít těžké, protože tam bude Dimitrij a já. On mě naučil všechno, i když i já mám pár svých tajných zbraní, o kterých jsem mu nikdy neřekla, a to samé on.
"Rose, jsem sice ráda, že jste se vrátila, ale už deset minut jste mimo," promluvila na mě Alberta a tím mě vytrhla z přemýšlení nade mnou a Dimitrijem.
"Alberto, omlouvám se, jen jsem se zamyslela," řekla jsem jí.
"Vím, že dnes s Dimitrijem ukážete, jak se bojuje, ale jste přizvána na poradu strážců kvůli terénnímu cvičení, pak bychom byli rádi, kdybyste řekla nějaký zážitek se strigoji našim novicům a nakonec předvedla s Dimitrijem ten boj a možná i jednu hodinu trénovala," oznámila mi a já na ni hleděla s úžasem. Byla jsem sice zvyklá od dvora, že na mě strážci hleděli s respektem, protože jsem mladá a už jsem toho tolik dokázala, ale nečekala jsem, že i tady budu mít práci.
"Dobře. Dimka mi říkal, že ta porada má být v devět, pak bych mohla nakouknout na tu výuku a říct jim třeba o tom napadení na školu ne? A nakonec bych se mohla jít převléct a jít do té tělocvičny." Alberta jen kývla hlavou a odešla. Ještě jsem tam pět minut stála, ale pak jsem se vydala do domu. Stavila jsem se v jídelně, kde na stole byl šálek kávy, dvě koblihy a malý lísteček. Zvědavě jsem se na něj podívala a musela se usmát.
Pro mou krásnou Rozu. D.
Sedla sjem si ke stolu a dala se do snídaně, když se v jídelně objevil Eddie.
"Co tu děláš? Nemáš být s Lissou?" zeptala jsem se zvědavě a on se zasmál. Sedl si na jednu z dvanácti židlí a nalil si kávu.
"Lissu dneska přeci hlídá Peterson. Zapomněla jsi?" zeptal se mě se smíchem a já dojedla první koblihu.
"Promiň. Jen mám dneska plný program. To víš strážkyně královny Hathaway je na roztrhání," pověděla jsem mu.
"Hele já jsem strážce královny a nikdo mě nechce, až na to, že dnes budu vést trénink třetího ročníku," oznámil mi a já se musela také pochlubit.
"Já mám být v devět na poradě strážců, kde se bude řešit terénní cvičení, kde budu účinkovat. Dále mám něco povědět studentům jako kdysi má matka a nakonec předvedu s Dimkou boj a budeme trénovat čtvrtý ročník." Zrovna pil kafe, takže ho jen zhltl a podíval se na mě.
"Dobře na tebe nemám, Rose, ale ty si to zasloužíš. Tehdy sis toho zažila mnohem víc než jakýkoliv jiný novic. Ty jsi byla úžasná novicka a jsi skvělá strážkyně." Slova od něj mě zahřála u srdce, protože jsme oba věděli, že nás spojuje jeden strašný okamžik, kde zemřel náš společný přítel. Bylo to opět na mě, abych zabila ty dva strigoje a nebylo to kůlem, ale mečem, který nebyl naostřený dobrých sto let. Zachvěla jsem s hrůzou, protože ty vzpomínky nebyly hezké. On měl celý život před sebou, ani nedostal příležitost stát se strážcem.
"Nemysli na to," zašeptal skoro neslyšně a já kývla.
"Jdu se připravit na tu schůzi. Dneska máš vlastně svůj program," oznámila jsem mu a dala nádobí na vozík, který tu byl na špinavé nádobí, pak jsem se vydala do naší koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu a dovolila si rychle umýt vlasy, které jsem si vyfénovala a vyčesala do vysokého culíku. Jen v osušce jsem přešla k naší skříni, z které jsem vytáhla šedou košili a tmavě modré džíny. Oblékla jsem se, obula se a naposledy se podívala do zrcadla.
Můj zrak zabloudil k budíku, který jsem měla na nočním stolku a zjistila jsem, že mám být za deset minut v budově strážců, tak bych měla sebou hodit…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lady Katysek lady Katysek | Web | 14. června 2012 v 18:01 | Reagovat

Tak to bych nechtěla, my možná schytáme zástupce na informatiku :D A aktivní stařenku máme na dějepis a tam není nouze, že by nějakej táhak nenašla :D
Á, skvělá kapča, chci co nejdřív další ! :D

2 Seléna a Lussy Seléna a Lussy | E-mail | Web | 14. června 2012 v 23:05 | Reagovat

užasná kapitolka:-) moc se mi líbi:-) těším se na další:-)

3 mončička žuvačka mončička žuvačka | Web | 17. června 2012 v 17:12 | Reagovat

užasná kapitola. :-) Celá poviedka sa mi veľmi páči! :-D Už sa veľmi teším na ďaľšiu ;-) Kedy vlastne sem dáš novú kapču [:tired:]  O_O :D

4 tessinka tessinka | 28. srpna 2012 v 21:45 | Reagovat

Nádherná kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!