Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

The Vow - 12. kapitola

23. července 2012 v 15:24 | Lady Ench |  The Vow
12. kapitola je tady a je spíše oddechová. Doufám, že se bude líbit... ;)


Dimitrij
Procházel jsem se nižším kampusem a zkoušel zapomenout na tu bolest v mém srdci. Proč mi to udělala?! Proč mě podvedla? Nejsem snad dost dobrý milenec? Povzdechl jsem si a omylem narazil do Lissy.
"Omlouvám se," řekl jsem jen a chtěl jít dál, ale ona mě zastavila.
"Ona ti nelže, Dimitriji. Je to i historicky doloženo, hledala jsem a našla jsem pět takových případů," řekla mi a já na ni zíral jako na blázna. Jak je to ale možné? Vždyť jsme dhampýři…
"Když se dva dhampýři milují natolik, že by pro toho druhého byli schopni zemřít - ta blokáda mezi vámi se zničí. Magie je mocná věc, ale láska ještě mocnější, Dimitriji." Byl jsem hlupák! Moje Roza teď někde leží a trápí se, a to všechno kvůli mně!
"Kde je, Lisso?" zeptal jsem se zvědavě a ignoroval Eddieho, který stál metr od ní. Když jsem se ale zeptal - posmutněla.
"Už se dva dny neukázala doma," prozradila mi a já věděl jen o jednom místě, kde by mohla být. Chatka!
"Přivedu ji nazpět - slibuji," řekl jsem jen a rozběhl se k lesům, kde byla schovaná chatka, kde jsme toho prožili příliš. Pamatuji si ten večer, kdy jsem ji líbal a ona se mi oddala. To ona mi vnesla do života štěstí a já ho málem zahodil. Proč jsem jí nedovolil, aby mi vše vysvětlila? Tolik otázek a ani jedna odpověď… Povzdechl jsem si a doběhl k chatce, ve které byla úplná tma. Otevřel jsme dveře, které tiše zavrzaly a rychle je za sebou zavřel. Rozhlédl jsem se a ze srdce mi spadl obrovský kámen, když jsem ji viděl spát na posteli. Ruku měla položenou na bříšku a vypadala kouzelně… Sedl jsem si na zem k posteli a tiše čekal, až otevře ty své krásné oči, ve kterých jsem se dokázal topit i celé hodiny…
Rose
Otevřela jsem oči a rozhlédla se po místnosti. Zdálo se být všechno v pořádku, ale zarazila jsem se u postele. Na zemi ležel on a tiše spal. Měla jsem chuť ho obejmout a políbit, ale on mě nemiluje! Chtěla jsem se vyplížit z postele a utéct, ale on se pohnul a otevřel ty nádherné oči. Upřel na mě svůj zrak a sledoval mě s takovou láskou a oddaností, že to se mnou málem šlehlo. Sakra! Co to má znamenat? Ještě před pár dny mě odpustil a nevěřil mi a teď je tady.
"Co tady děláš?" zašeptala jsem a posunula se do koutu postele, abych byla od něj co nejdál, i když mé tělo a srdce chtělo úplně něco jiného. Viděla jsem ho po dlouhé době, která pro mě znamenala věčnost.
"Rozo, byl jsem hlupák, když jsem ti nevěřil… Prosím odpusť mi," zašeptal zničeně a díval se na mě tím láskyplným pohledem, který mluvil za vše. Ale můžu mu odpustit? Co když odejde zase? Co když ho začnu nudit a opustí mě i dítě?
"Chápu, že mě už nechceš v životě vidět, Rozo," řekl mi a zvedl se. Přešel ke dveřím a já se dívala, jak bere kliku do svých rukou.
"Neodcházej!" vykřikla jsem najednou a on se zarazil - otočil se a vrátil se k posteli. Věděla jsem, že bez něho nemůžu žít a raději to risknu, než abych se trápila. Natáhla jsem se k němu a spojila naše rty v jeden krásný polibek, kterým jsme si řekli úplně všechno.
Po pár minutách jsme se od sebe odtáhli a on položil svou ruku na mé břicho. Usmál se a přitáhl si mě do náruče.
"Takže já budu táta," řekl s nadšením a já kývla na souhlas, když v tom mi něco došlo…
"Vrátíš mi prosím prstýnek?" zeptala jsem se tiše a zabodla svůj zrak na jeho ruku, která byla na mém břiše. Zasmál se a šáhl do kapsy, z které vyndal ten nádherný prsten. Nasadil mi ho na ruku a políbil mě do vlasů. Jak já ho miluju!
"Co je za den?" zeptala jsem se zvědavě, protože jsem s jistotou věděla, že jsem tu musela být víc jak jeden den.
"Neděle," odpověděl mi s úsměvem a mně se zajiskřilo v očích. Neděle večer - ideální čas na přepadovku ve vyšším kampusu.
"Lásko, co kdybychom šli do vyššího kampusu?" zašeptala jsem a on se znovu zasmál.
"Rozo, jsi těhotná," řekl mi a já se musela usmát.
"Tu bandu puberťáků zvládne každý," oznámila jsem a postavila se. Došla jsem ke dveřím a on byl hned u mě. Chytl mě za ruku a společně jsme si vyšli do vyššího kampusu, kde to žilo. Pět dhampýrů se tam rvalo a my na sebe jen kývly. On šel zleva a já zprava. Nikdo si nás nevšimnul do doby, než jsem poklepala jednomu na rameno. Otočil se a vyděšeně se na mě podíval.
"Zkouška začíná," oznámila jsem jen, a než stihl zareagovat "zlomila" jsem mu vaz. Takže musel jít stranou, protože byl v podstatě mrtvý. Jedním okem jsem se podívala na Dimku jak bojuje s dvěma studenty a na mě zaútočili ti zbývající dva. Odrazila jsem oba útoky, ale byli rychlí, takže jsem si přeci jen zabojovala. Toho prvního jsem vyřídila po dvou minutách, ale ten druhý byl opravdu dobrý bojovník, proto jsem "zemřela". Tohle byl první novic, co mě dokázal porazit.
"Dobrá práce za odměnu můžete jít na kolej a ostatní si udělají výlet k paní ředitelce Kirové," oznámila jsem jen a došla k Dimitrijovi a k Albertě, kteří sledovali můj boj. Dimitrij porazil oba a já jsem porazila taky dva.
"Tak já je jdu doprovodit ke Kirové," promluvila Alberta a zmizela. Já se usmála na Dimitrije a vzala ho za ruku. Věnoval mi jeden z těch vzácnějších úsměvů a my se společně vydali domů. Společně! Jak krásně to zní a ještě líp vypadá.
"Doma řeknu ostatním, že čekám s tebou dítě," řekla jsem padesát metrů od domu a on jen kývnul a stiskl mi ruku. Usmála jsem se a společně jsme vešli do domu.
"Všichni dolů!" zakřičela jsem a netrvalo dlouho a dole už byli všichni. Lissa držela Christiana za ruku, a když si všimla nás dvou - usmála se. Byla tu i Jill a Adrian a samozřejmě nemohl chybět Eddie. Zhluboka jsem se nadechla a jen na malou chvilku se podívala na Dimitrije. V jeho očích byla radost, štěstí, hrdost a láska.
"Důvod, proč jsem vás zavolala je ten, že já a Dimitrij jsme si všechno vysvětlili, takže se během následujících měsíců stanu paní Belikovou, ale taky se stanu matkou." Tu poslední informaci jsem ze sebe vychrlila, protože klidně bych to nedokázala.
"Ty jsi podvedla Dimitrije?" zeptal se zděšeně Christian a já se zasmála.
"To dítě je moje a Dimitrijovo, když se dva dhampýři milují natolik, že jsou schopni za toho druhého obětovat vlastní život - překážka zmizí." Dimitrij to vše vysvětlil a přitáhl si mě do náruče. Lissa se usmála a ostatní nám začali gratulovat. Vše se zdálo být dokonalé. Lissa sice kvůli mně neodjela ke dvoru, ale radostně mi oznámila, že tady to bylo mnohem lepší - jak jinak.
Vstala jsem z křesla a chtěla se jít napít, když se mi zatočila hlava a kdyby mě Dimitrij nechytil - rozplácla bych se.
"Bolí tě něco?" zeptal se starostlivě a já zakroutila hlavou.
"Jen se mi zatočila hlava, ale to nic není. Půjdu si lehnout," odpověděla jsem mu a než jsem stačila odejít, držel mě ve své náruči a nesl do našeho pokoje. Položil mě opatrně na postel a lehl si ke mně.

***
Já vás nechci nutit, ale váš počet komentářů klesl... ;) Takže bych byla ráda, kdybyste mi napsali aspoň smajlíka - jinak budu nucena dát na psoledních pár kapitol limit...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mončička žuvačka mončička žuvačka | 23. července 2012 v 16:14 | Reagovat

:-D

2 Jasmine16 Jasmine16 | 23. července 2012 v 16:49 | Reagovat

Tahle kapitola se mi zdála až moc přeslazená, ale jinak hezké :-D

3 Ája Ája | 23. července 2012 v 17:47 | Reagovat

pěkný :-)

4 Paja Paja | 23. července 2012 v 18:50 | Reagovat

úžasné...dneska jsem teprve narazila na tvůj blog, ale jak to tak vidím, tak mě tu čekej každý den.. :D

5 lady Katysek lady Katysek | Web | 23. července 2012 v 20:16 | Reagovat

Parádní kapča ! :))

6 Peggie Peggie | 24. července 2012 v 18:33 | Reagovat

krása :-)

7 Seléna Seléna | 26. července 2012 v 12:56 | Reagovat

promin až ted jsem četla kapitola jsečm od rána do noci v praci anemam čas ani čítat ..ale dnes sem to dohnala.:-) pěkná kapitolka

8 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 26. července 2012 v 21:39 | Reagovat

hezký :-) honem další

9 Peggie Peggie | Web | 28. července 2012 v 14:32 | Reagovat

kdy bude další? ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!