Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

The Vow - 13. kapitola

31. července 2012 v 18:39 | Lady Ench |  The Vow
Tak jste se nakonec dočkali... Jak už jsem psala, tak neminím kapitoly přidávat obden a navíc jsem začala tuhle povídku přepisovat, abych ji ještě prodloužila, takže se vydávání trochu zbrzdí, ale myslím si, že dvakrát do týdne bych to zvládat měla... A teď už se jdete do čtení... ;)

Probudila jsem se uprostřed slunečného dne, takže morojové momentálně spali a s nimi i můj milovaný Dimitrij, který ležel vedle mě a klidně oddechoval. Musela jsem se usmát. Byl tak kouzelný, když spal a nebylo na něm vidět, že je jindy zodpovědný strážce.
Vstala jsem z postele a došla si do koupelny, kde jsem si dopřála dlouhou sprchu a nezapomněla jsem umýt své vlasy skořicovým šampónem, který jsem dostala od Lissy, když přijela z Paříže, kde jsem nemohla být s ní, protože jsem musela něco řešit s ostatními strážci. To je teda spravedlivost. Jsem hlavní strážkyně a nemohla jsem s ní jet na týdenní pobyt do Paříže. Povzdechla jsem si a došla ke skříni, z které jsem vytáhla černé džíny, citrónově žlutý top bez ramínek a černé sako. Všechno jsem na sebe oblékla a děkovala tomu, kdo vymyslel podprsenku bez ramínek. Tak si aspoň budu moct venku sundat sako.
Ještě jednou jsem se podívala na Dimku, který klidně spal a nevšiml si, že jsem před dobrou hodinou a půl vstala, ale mně to nevadí. Chci být chvilku sama a vše si uspořádat v hlavě. Ze stolu jsem ještě popadla telefon, který jsem dala do kapsy u džínů a zkontrolovala, že mám v kapse od saka schovaný kůl. Když jsem vše zkontrolovala, s klidem jsem opustila ložnici a potichu seběhla schody ke dveřím. Obula jsem si černé baleríny a opustila dům…
Procházela jsem se kampusem a přemýšlela nad budoucností. Co když nebudu dobrá matka? Co když budu stejná jako moje matka a mé dítě odložím na akademii? Ne! To bych přeci v životě neudělala. Vždyť je to malý zázrak, který mi roste pod srdcem, a budu jeho mámou. To mě přivádí k tomu, že bych to měla oznámit i mým rodičům. Z otce strach nemám, ale z mámy ano. Naše vztahy jsou sice o sto procent lepší, než bývaly dříve, ale bude to pro ni šok - stejně jako byl pro Dimitrije. Třeba mi ani nebude věřit…
Rozhlédla jsem se po okolí a zjistila, že jsem na místě, kde nás kdysi napadli strigojové a já odtud musela doběhnout pro strážce. Ten den byl pro mě i pro něj výjimečný, když jsme bojovali - koutkem mysli jsme se báli o toho druhého. Vše se pokazilo až na záchranné mysli, kterou jsem v podstatě vymyslela já. To já vlastně můžu za to, že se Dimitrij stal strigojem. To já můžu za to, že zemřelo pár našich lidí. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela, ale bylo to tak. Sakra! Oni sice říkali, že více životů se zachránilo, než se ztratilo, ale já toho ztratila hodně. Ztratila jsem pár měsíců poklidného života s Dimitrijem, ale zase jsem nalezla svého otce. Proč je ten život tak komplikovaný? Setřela jsem slzy, které mi tekly proudem…
Povzdechla jsem si a všimla si, že se dávno setmělo. Morojský den právě začíná a já bych se měla vrátit. Z kapsy jsem vytáhla svůj telefon a zjistila, že mám šest zmeškaných hovorů od Dimitrije a čtyři od Lissy. To už je tolik hodin? Můj zrak zabloudil i k hodinám na telefonu, a když jsem zjistila, že už jsou vzhůru dobré dvě hodiny - raději jsem vyrazila zpátky.
"Kde jsi sakra byla, Rose?" zeptal se mě hned Dimitrij, když jsem vešla. On se vlastně nezeptal - on řval. Když byl rozzlobený, tolik mi připomínal dobu, kdy byl strigojem. Odpustila jsem mu, ale strach ve mně stále žil. Nedokázala jsem mu odpovědět.
"Mluv! Nedokážeš si představit, jak jsem se o vás bál! Nechápeš, že ty a naše dítě jste pro mě všechno?" křičel dál a mně po tváři zase tekly ty zpropadené slzy. Nevím, jestli to mám dávat na vinu hormonům nebo tomu, že si připadám jako pětileté dítě, které udělalo něco špatně a teď dostává přednášku.
"Neznamená, že když jsi o sedm let starší, že na mě můžeš řvát! Musela jsem si všechno urovnat v hlavě!" Teď už jsem křičela i já. Nevšímala jsem si Lissy, Christiana a Eddieho, kteří všechno pozorovali. Taky jsme se mohli jít hádat jinam a ne tady v jídelně.
"A co sis musela urovnat?!" zeptal se s křikem.
"Ty nemáš na svědomí smrt tolika lidí jako já! Kdybych si tehdy neumanula, že se uskuteční ta záchranná akce, tak ty ses nikdy nestal strigojem a spousta dobrých strážců by ještě žila." Poslední slova jsem zašeptala a než stačil někdo zareagovat - práskla jsem dveřmi a sedla si na schody. Všechno se na mě sypalo. Nejdříve ta oslava, zasnoubení, prozrazení a následné odmítnutí, boj se strigoji, usmíření a opět zasnoubení a teď ta hádka. Opravdu jsem ta špatná, která musí trpět pro dobro ostatních? Ale já nesmím trpět, protože pod srdcem nosím můj malý zázrak.
"Rozo," zašeptal známý hlas, ale já ho ignorovala. Chtěla jsem být sama - nechtěla jsem s nikým mluvit. Nedokázala bych se mu teď podívat do očí, objat ho, políbit. Kdysi jsem toužila po tom, abychom mohli být spolu šťastní a nemít žádné starosti. Ale copak to jde? Já, stínem políbená strážkyně, která je těhotná z dhampýrem a ke všemu je hlavní strážkyní královny.
On, bývalý strigoj, který požádal o ruku mě. Požádal o ruku tu, která může za jeho strigojství. Nezasloužím si jeho lásku, nezasloužím si lásku Lissy. Oběma jsem ublížila, ale oni mi odpustili, protože mě milují. Vždyť on je pro mě vším. Bez něho nemůžu dýchat, nemůžu se usmívat, nemůžu milovat… On a naše nenarozené dítě jsou pro mě vším. Raději bych zemřela, než aby jim někdo ublížil, a to samé i Lisse. Lissa je jako má sestra, kterou jsem nikdy neměla.
"Rozo," zašeptal zase, ale já místo toho, abych se na něj podívala a prohodila nějakou poznámku - jsem zírala do země a snažila si urovnat myšlenky v hlavě. Nemůžu být matkou, když nevím, co vlastně chci. Celý život jsem bojovala za to, aby Lissa byla v bezpečí. Dlužila jsem jí život, proto jsem ji musela bránit. Už od mého dětství jsem byla předurčena k tomu, abych chránila princeznu Lissu - nynější královnu. Stále nám vtloukali do hlavy, že oni mají přednost, ale stačí jediná chvíle, jediný pohled a vše se změní. Nikdo nepočítá s tím, že i dhampýři se mohou zamilovat…
"Rozo, mluv se mnou. Omlouvám se, ale bál jsem se." Byl zoufalý. Zase mu ubližuji, ale já dál nemůžu. On musí vědět, že i když jsem těhotná - dokážu se o sebe postarat sama.
"Dimitriji, dej mi prosím čas," promluvila jsem na něj a rychle se zvedla. Neměla jsem odvahu se na něj podívat, proto jsem se vydala pryč od domu. Já to tady nezvládnu! Musím na chvíli vypadnout. Aspoň na jedno odpoledne, abych na chvíli přestala myslet na všechny starosti. Vlastně na jednu noc, protože v morojském světě to bylo naopak.
Povzdechla jsem si a zamířila k budově strážců. Děkovala jsem bohu, že jsem měla v kapse od saka schovanou peněženku, protože jinak bych se nemohla jet projet po okolí.
"Hledáte někoho, Rose?" zeptala se mě Alberta, když jsem došla k budově strážců.
"No vlastně jsem hledala vás," odpověděla jsem a ona se na mě podívala zvědavým pohledem, který mi radil, abych pokračovala.
"Jelikož jsme tu přiletěli a já mám auto u dvora, proto bych se vás chtěla zeptat, jestli bych si nemohla půjčit jedno auto akademie," řekla jsem jí svou žádost a ona se usmála, zalovila v kapse a hodila mi klíčky od jednoho z aut.
"Děkuji." Ani jsem netušila, že to půjde takhle hladce.
"A kam jedete?" zeptala se.
"Jen se chci projet a pročistit myšlenky - do východu budu zpátky," řekla jsem jí celou pravdu a ona jen kývla. Jen jsem se usmála a vydala se na parkoviště…
***
Muchecheche... Možná jste si někde začali myslet, že Rose s ním začně mluvit, ale copak jsem tak hodňoučká? Už minulou kapitolu se usmířili, ale teď nastává pravé peklo... Rose se jede projet, aby si urovnala myšlenky, ale co když se někde něco stane ají se život obrátí vzhůru nohama? :D A navíc, nevím, jak všechno dopadne. Ve staré verzi, kde bylo patnáct kapitol byla věta: "A žili šťastně dokuď nezemřeli." Jenže teď je jiná verze, která není dokončená...
A zase vás prosím o komentíky...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 N* N* | Web | 31. července 2012 v 18:42 | Reagovat

máš úplně úžasný layout ;-)

2 izzie-28 izzie-28 | Web | 31. července 2012 v 18:48 | Reagovat

jo máš super dess :-)

3 Seléna Seléna | 1. srpna 2012 v 6:31 | Reagovat

joooooo užasná kapitolka:-)

4 Peggie Peggie | Web | 1. srpna 2012 v 9:32 | Reagovat

super kapitola! :-D há já sem věděla že se neusmíří! já to věděla!!! :-D  :-D ale je zajímavý, že se hádají, už sem byla celkem přeslazená tou romantikou :D

5 Everline Everline | Web | 1. srpna 2012 v 12:08 | Reagovat

opět fantastická kapča
ani nevím co napsat :D
snad jenom: honem další :D  :D

6 lady Katysek lady Katysek | Web | 2. srpna 2012 v 21:46 | Reagovat

Konečně se neusmíří tak rychle :D Bez tak, že se Rose někde vybourá ! :D Já chci co nejdřív dalšííí !! :D

7 Jasmine16 Jasmine16 | 4. srpna 2012 v 18:56 | Reagovat

Užasné :-) honem další prosím :-D

8 Peggie Peggie | 5. srpna 2012 v 20:17 | Reagovat

kdý už budé dááálšííí? O_O  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!