Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

The Vow - 9. kapitola

14. července 2012 v 15:57 | Lady Ench |  The Vow

Tak jo. Máte tu devátou kapitolu a zde se taky dozvíte, co se vlastně stalo... Taky jsemm ohla v ankětě lhát... Tkaže příjemné čtení ;)


"Rose, my jdeme na svá místa. Až ti Peter oznámí, že máš jít - tak běž." Lissa mi dala poslední příkazy a já kývla na souhlas. Takže ten moroj se jmenoval Peter. Zajímavé je, že jsem o něm nikdy neslyšela.
"Co je to dnes za akci?" zeptal se mě z ničeho nic a já se usmála.
"Jedna dhampýrka má dnes narozeniny a dělá se z toho věda," odpověděla jsem mu a on kývnul. Tupý moroj, když nic nechápe. Podíval se na hodinky.
"Můžete jít," promluvil a já se pomalu vydala k dvoukřídlým dveřím, které jsem otevřela.
"Všechno nejlepší!" vykřikli všichni sborově a já se usmála. Bylo tu spousta známých tváří. Pár jich bylo od dvora, někteří z akademie, ale hlavně tu byla má rodina. Rodiče stáli na kraji a usmívali se na mě. Už je to měsíc, co si řekli své ano. Byl to pro mě šok, ale nemohu odporovat jejich lásce. Uprostřed stála Lissa s Christianem, Jill a Adrian. Ale kde je Dimitrij? Nikde jsem ho neviděla, což mě šokovalo. Že by zmeškal mé narozeniny? Ale vždyť Lissa říkala, že ho museli narvat do obleku…
"On přijde," oznámila mi Lissa, když došla ke mně a jako první mi popřála. Vyzvala ostatní, aby se odebrali ke svým stolům a já, abych zůstala stát, protože byl čas na dárky. Vystřídala se u mě spousta lidí, kteří mi přáli k narozeninám, a od každého jsem dostala dárek, který jsem vždy odložila na stůl vedle mě. Jako poslední mi popřála Jill, která mi ještě pověděla, abych se šla posadit.
Co když se Dimitrij dozvěděl, že jsem těhotná a utekl? Co když si náš vztah rozmyslel? Tolik otázek a ani jedna odpověď.
Povzdechla jsem si a posadila se ke stolu, který byl v čela, a tentokrát jsem uprostřed seděla já. Vždy na tom místě sedávala Lissa a já byla její stín, ale dnes jsem měla dvacet let. Po mém levém boku seděla Lissa a po tom pravém by měl sedět Dimitrij, který tu není.
"Jak jistě všichni víte, dnes má moje nejlepší kamarádka dvacet let," promluvila do mikrofonu Lissa a já se usmála.
"Když se řekne Rose Hathaway - každému se vybaví její pověst strážkyně, která je odhodlaná zničit jakékoliv nebezpečí a překonat jakoukoliv překážku, ale když já slyším Rose Hathaway - vzpomenu si na její věrnost ke mně, odhodlanost a nebojácnost. I když se sama přiznala, že v některých chvílích je mnohem lehčí zabít armádu strigojů." Všichni se zasmáli a já s nimi - měla pravdu.
"S Rose se známe od školky a už tehdy jsme věděly, že budeme kamarádkami na život a na smrt a tehdy jsme se ani nemýlily, protože ona nasadila svůj život tolikrát jenom proto, abych byla v bezpečí. Vždy mi řekne, že je to její práce, ale jsem asi jediná morojka, která potřebovala tolikrát zachránit před smrtí. Rose by měla být vzorem pro tolik strážců, protože dokázala nemožné. Ale proč se bavit o jejich strážcovských činech, o kterých vědí všichni. Ona je něco jako má sestra, která ví, kdy mi pomoct. I když teď velice často zapomíná - na mě a Dimitrije nezapomene nikdy," řekla a já se musela zasmát. Bude teď hodně dlouho připomínat, že jsem zapomněla na své narozeniny?
"Rose, chtěla bych ti popřát růžovou budoucnost, protože mně si ji už zajistila a teď je čas na tebe. Chtěla bych ti popřát zdraví a lásku, protože toho nikdy není dost. A hlavně bych ti chtěla popřát štěstí, které budeš vždy potřebovat." Lissa mě dojala, proto jsem vstala a přešla k ní. Objala jsem ji a ona mi objetí oplatila. Společně jsme se za doprovodu hlasitého tleskání dostaly ke stolu.
"Děkuji ti," zašeptala jsem a ona se usmála. Když v tom jsem uviděla toho nejkrásnějšího muže na světě, jak jde k mikrofonu.
"Ze začátku bych se chtěl omluvit za mé menší zpoždění," promluvil a já se na něj usmála.
"A rád bych vás poprosil, abyste mi věnovali vaší pozornost, protože všude kolují verze našeho příběhu za láskou, ale ani jedna není správná." Musela jsem se znovu usmát.
"Ještě dnes si pamatuji, jak jsem poprvé dojel na akademii sv. Vladimíra, kde jsem byl pověřen, abych přivedl zpátky princeznu Vasilisu a dhampýrku Rosemarii Hathaway. Samozřejmě mi při tom jméně naskočilo jméno její matky, proto jsem se raději ihned vydal na cestu. Netrvalo dlouho a já je obě našel. Jenže Rose si mě všimla a daly se na útěk. Když jsem je chytil - bojovala se mnou." Všichni se zasmáli a on taky. Vzpomínka na náš první boj byla opravdu zábavná, protože jsem dva roky netrénovala a on je bůh.
"Z akademie ji chtěli vyloučit, ale já cítil, že to nemohu dovolit, proto jsem se dobrovolně upsal ďáblu a Rose začal trénovat. Povím vám, že ze začátku to byl docela naddhampýrský úkol, ale nakonec pochopila, že nemá cenu odporovat a já dostával pocit, že ji ty tréninky baví. Jak jsem později zjistil - chodila tam kvůli mně. Když přeskočím pár měsíců, dostaneme se k tomu největšímu zlomu v našem životě. Tehdy jsem pochopil, že ona je moje všechno a jenom s ní mohu být šťastný. Společně jsme měli vymyšlený plán, jak budeme moct být spolu a málem se nám to povedlo, kdyby na akademii nezaútočili strigojové." Ano to byl opravdu zlom. Ten den jsem se poprvé milovala se svým Dimitrijem, ten den jsme bojovali, aby přežili ti ostatní.
"Oba jsme si oddechli, když boj skončil a my byli živí a zdraví. Jenže Rose si prosadila svou a my šli znovu do velké akce, ve které jsme měli zachránit ty, kteří byli uneseni. Vše šlo podle plánu, ale nakonec se přeci jen muselo něco zvrtnout. Poprvé v životě jsem v boji se strigoji zaváhal a stálo mě to mou dhampýrskou podstatu. Stal jsem se tím, čím nechce být nikdo - nesmrtelným monstrem. Ale Rose si znova prosadila svou, opustila Lissu a odhlásila se ze školy, aby splnila slib, který mi kdysi dala. Málem se jí to povedlo, ale naše láska se projevila a ona minula mé srdce, což je dobře. Proto později našly způsob, jak mě přivést zpátky. Když jsem byl zase dhampýrem, odmítal jsem ji a nechtěl s ní mít nic společného, protože jsem jí ubližoval. Jenže koho by napadlo, že bude muset utéct z vězení, aby si zachránila život a já musel pomoct. Během té dlouhé cesty jsme se znovu smířili a dali se dohromady, i když Rose měla u dvora přítele. Naše láska byla mocnější, a když jsem ji viděl, jak padá k zemi se smrtelnou kulkou v blízkosti srdce - můj život skončil. Ale tehdy jsem poprvé pochopil, že mi vše odpustila a že mě miluje. Nikdo z nás tehdy nevěřil, že se uzdraví - překvapila nás. Naše láska je nesmrtelná a nikdy ji nikdo nedokázal zničit a také nedokáže," promluvil a já ucítila, jak mi slzy tečou po tváři.
"Rose Hathaway, jsi úžasná strážkyně, ale ještě lepší žena. Naučila jsi mě vnímat svět jinýma očima a za to jsem ti vděčný. Dnes máš dvacet let. Dnes jsou to dva roky, co jsi odešla z akademie, abys mě zachránila. Dnes je tvůj výjimečný den a já se tě při této události chci zeptat na jednu otázku." Jeho slova mě trochu děsila, proto jsem ho stále sledovala s obrovským překvapením.
"Rose Hathaway, jsi ta nejúžasnější žena, proto se tě chci zeptat, jestli mi prokážeš tu čest a staneš se mou ženou?" zeptal se mě a já nevěděla, co říct. Cítila jsem pohledy všech a hlavně ten jeho.
Opatrně jsem vstala ze židle a došla na menší pódium k němu. Stáli jsme půl metru od sebe a vzájemně si hleděli do očí. Zhluboka jsem se nadechla a odhodlala se k mluvení.
"Dimitriji Belikove, ráda se stanu tvou ženou," zašeptala jsem a on se na mě usmál. Z kapsy vytáhl červenou krabičku, kterou otevřel a vyndal z ní diamantový prsten, který mi nasadil na prsteníček. Sálem se rozezněl tleskot a mně došlo, že se budu vdávat s mužem, kterým čekám dítě, a on to ještě neví.
"Zatancuješ si?" zeptal se mě a já kývla. Sálem se rozezněla hudba a my se vydali na parket. Pomalu jsme kroužili po parketě a já vdechovala jeho omamnou vůni. Tato chvíle byla příliš dokonalá na to, aby skončila. Měla jsem kolem sebe svou rodinu, přátelé a hlavně jeho.
"Rozo, děje se něco?" zašeptal mi do ucha, když si mě z otočky zase přitáhl k sobě.
"Musím ti něco říct - v soukromí," zašeptala jsem. Musím mu to říct! Musím mu říct, že budeme mít dítě.
"Tak pojď," řekl mi a my se vydali před budovu.
"Tak co se děje?" zeptal se starostlivě.
"Dimitriji, jsem těhotná," dostala jsem ze sebe a zavrtala pohled do země…
Vzkazy pro vás
Vy jste si fakt mysleli, že s evšechno dozvíte v této kapitole? Nebuďte naivní! :D Každopádně... Dimitrij Rose požádal o ruku a ona přijala a dokonce mu řekla, že je těhotná, ale stále nevíme, jak zareaguje. Tedy vy to nevíte - já to vím! :D Takže komentujte a já vám tu možná zítra dám 10. kapitolu. Fíha... To už bude desátá? :D



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lady Katysek lady Katysek | Web | 14. července 2012 v 16:14 | Reagovat

O kousek delší, jen o kousek ! :D Ale jinak jsem se trefila ne ? Jen nevím, jak to bude dál, takže moje teorie se ještě nenaplnila :D (A asi nenaplní :D)

2 cerna-majoneza cerna-majoneza | E-mail | Web | 14. července 2012 v 16:18 | Reagovat

:DD No jo já byla hrozně naivní, když jsem si myslela, že to na nás vyvalíš už dneska :D Ale děkuji ti, skvělá kapitola :)

3 Ája Ája | 14. července 2012 v 17:01 | Reagovat

skvělá kapitola :-D

4 Seléna Seléna | 15. července 2012 v 1:54 | Reagovat

cože to si jako děláš srandu ne? jak možýná dáš zitras kapitolau no šupky hned jak se zbudíš.D

5 Peggie Peggie | Web | 15. července 2012 v 11:04 | Reagovat

áááá to bylo úžasný, skvělí, výmečný...! málem sem zapoměla dýchat, když ji požádal o ruku! nádhera! a teď chci co nejdřív vědět, jak zareaguje na to "Dimitriji, jsem těhotná." :D  :D takže pohněte lidi a pište!!! :D

6 Jasmine16 Jasmine16 | 15. července 2012 v 16:45 | Reagovat

Nemám slov, to bylo skvělé :-)

7 Tessinka Tessinka | 29. srpna 2012 v 8:38 | Reagovat

Omg asi mám infarkt :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!