Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

Sweet revenge - 1. kapitola

30. srpna 2012 v 15:43 | Lady Ench |  Sweet revenge

Tak... Další díl je na světě a s ním i jedno malé překvapení v podobě jednoho muže. Ale to se dozvíte, až v kapitolce...
Ještě bych chtěla poděkovat za vaše ohlasy na prolog této povídky, které mě opravdu překvapily. Příjemné čtení vám přeje vaše Lady Ench


Už to byly dva dny, co jsem odjela od dvora a já teprve dnes dojela do města, protože jsem noc - vlastně lidský den strávila v hotelu. Městečko nebylo zas tak maličké, jak mi říkala královna, protože tu byly dva obchodní domy, na každém rohu restaurace… Prostě to bylo město se vším, co je potřeba. Myslím si, že New Wamp je pro mě město nového začátku. Už jsem nebyla strážkyně… Mé doklady teď zdobilo jméno Rosemarie Hathaway Mazur. Před mým odchodem totiž otec oznámil, že má dceru a v tom případě jsem v jedné z čtyř mocných morojských rodin, které se nevešly do seznamu královských. Tolik událostí za poslední rok a půl a tahle je ta nejpříjemnější. Už nemusím snášet ty jejich řeči, jak se milují. Nikdo z nich neví, jaká to je bolest přijít o milovanou osobu, protože oni byli ti, co ublížili.
"Vy jste dcera Abeho Mazura?" zeptal se blonďatý moroj, když jsem dojela večer na menší parkoviště před luxusním domem. Ten moroj mi někoho připomínal, ale nemůžu si vzpomenout.
"Ano. Rose Mazur… A vy jste?" zeptala jsem se pro změnu já. On se usmál takovým tím šibalským úsměvem a já měla co dělat, aby to se mnou nešlehlo, protože byl dokonalý. Nebyl jako Dimitrij - nikdo lepší snad neexistuje - ale stál za hřích a rozhodně bych si dokázala s ním představit aspoň jednu noc.
"Jmenuju se Eric Lazar a jsem nemanželské dítě lorda Lazara," odpověděl na mou otázku. Ještě vědět jakého lorda Lazara - ono jich je totiž víc.
"A proč děláte u mého otce?" Má zvědavost byla na místě, protože nikdo s mým otcem nepracoval dobrovolně. Můj táta miloval sice svou rodinu, která byla velice uctívaná, ale byl to taky morojský mafián, který byl taky blázen do pestrobarevných šátků a kravat…
"S ním je to docela zábava, ale teď se pojďte podívat na váš byt, protože chci co nejdřív vypadnout." Zábava? Tam bude něco jiného! Protože jak jsem řekla, s mým otcem nikdo nepracuje dobrovolně.
Zahnala jsem své zmatené myšlenky do koutku mysli a vyšla s tím morojem do druhého patra, kde byly naproti sobě dvoje dveře. Eric zahnul doleva a z kapsy od kožené bundičky vytáhl klíč, kterým otevřel dveře do malé chodbičky. Vyzula jsem si baleríny a on si vyzul své botasky - má štěstí. Prošel chodbičkou do kuchyně, která byla spojená s obývacím pokojem. Vše bylo sladěno do fialové, bílé a hnědé a mně se to líbilo, i když k malému bytu to má hodně daleko. A nejvíce se mi líbila ta plazmová televize, která byla připevněná na zdi.
"Pan Mazur pro vás chtěl ten nejluxusnější být v New Wamp," oznámil mi a já si odfrkla, ale ten byt byl úžasný.
"Kuchyň s obývacím pokojem se mi líbí, ale kam vedou ty schody?" zeptala jsem se zvědavě.
"Ty vedou do patra přímo do vašeho pokoje," oznámil mi a já se vydala nahoru. Když jsem otevřela dveře, zalapala jsem po dechu. Byla to nádhera. A já neodolala a vlezla i do dveří, které byly hned vedle těch vstupních. Za nimi se ukrývala luxusní koupelna, která je snem každého člověka.
"Líbí se vám?" zeptal se za mnou hlas Erica a já se otočila.
"Je to nádhera, ale není to trochu přehnané?" zeptala jsem se s obavami, ale věděla jsem, že bych nebyla schopná se toho bytu vzdát. Eric se na mě podíval a začal se smát.
"Dole máte naproti dveřím do kuchyně ještě pracovnu a hned vedle ještě jeden pokoj, ale teď mě omluvte - musím jít," řekl jen a odkráčel pryč. Nezmohla jsem se na jediné slovo, protože jsem byla stále ohromená tím luxusem, kterým mě zahrnul můj táta. No… A dneska nejspíš půjdu do nějakého klubu, kde se pořádně střískám a ráno mě bude bolet hlava a já zapomenu na všechno, co se dnes odehrálo.
Z mého přemýšlení mě vytrhl až zvonící telefon, šáhla jsem do kapsy od džínů a vytáhla ho. Neobtěžovala jsem se podívat, kdo volá, proto jsem telefon hned zvedla.
"Prosím?" zeptala jsem se typickou otázkou.
"Jak si dovoluješ odejít od dvora a nechat jen ten nesmyslný dopis?!" křičel na mě hlas mé bývalé kamarádky a já pocítila takovou zlost, že to nebylo normální. Chtěla jsem ji poslat do patřičných míst, ale odolala jsem. Jak já ji nesnáším! Celý život se chovala jako ztělesněný anděl, ale teď to byla ďábelská mrcha.
"Princezno Dragomir, buďte tak laskavá a přestaňte se ke mně chovat jako k děvce, jestli máte problémy - kontaktujte mého otce," oznámila jsem jí s ledovým klidem a tipla to. Je možné, že ze sesterské lásky se vyklubala nenávist? Ono se říká, že od lásky k nenávisti je jen krůček, ale nikdy jsem nevěřila, že se mi to někdy stane.
Povzdechla jsem si a vydala se dolů prozkoumat pracovnu. Když se mi povedlo otevřít dveře - zůstala jsem stát v šoku. Pracovna byla luxusní, stolu vévodil notebook a místnosti naopak knihovna. Bylo to dokonalé - jak jinak. Měla bych za svým starým životem udělat tlustou čáru a začít žít novým životem, který by mi měl přinést mnoho dobrého. Už nechci vzpomínat a cítit bolest v mém srdci. Chci žít!
Pousmála jsem se a přešla ke stolu. Až teď jsem si všimla dopisu, který ležel hned vedle notebooku. Bez zaváhání jsem ho vzala a otevřela. Už podle písma jsem zjistila, že to psal můj otec.

Drahá Rose,
Doufám, že se ti tvůj nový byt líbí a budeš ho užívat s rozumem. Chtěl bych ti říct, že v New Wamp i v celé společnosti teď v podstatě zastáváš mezi moroji a dhampýry velice vysoké postavení, proto tě žádám - nedělej problémy. I když se to nezdá - mám tě rád.
Tvůj otec…

To byl celý můj otec. Hlavně všechno stručně a bez citů, i když ta poslední věta mě trochu zaskočila. Já věděla, že mě má rád, ale nedával to příliš najevo. Ale co bych chtěla po morojským mafiánovi?
Najednou se mým domem rozezněl domovní zvonek a já se rozběhla ke dveřím svého nového bytu, který byl ve třetím patře. Otevřela jsem je a za nimi stál nějaký strážce. Jak jsem to poznala? Měl strážcovskou uniformu, ve tváři výraz, který je odhodlán zabíjet, a ke všemu jsem si všimla kůlu, který mu trčel z opasku.
"Přeje si?" zeptala jsem se zvědavě.
"Poslal mě Abe Mazur, abych mu strážil jeho dhampýrskou dceru. Jste Rosemarie Mazur?" zeptal se pro změnu on a mně uniklo tiché zavrčení. Já se dokážu ubránit sama! Vždyť mám molnijské značky a ještě jednu za bitvu, tak ať mě můj otec dlouho nesere.
"Zajímavé… Jenže jak jste si stačil všimnout, tak jsem dhampýrka, která se učila na akademii sv. Vladimíra, první dvě molnijské značky jsem získala ještě jako novicka a ke všemu ještě jednu za tu bitvu. Takže se dokážu o sebe postarat sama." Dokončila jsem svůj monolog a strážce stále stál ve dveřích.
"Vím, že jste schopná, ale teď jste ve středu zájmu, protože to není tak dlouho, co váš otec oznámil, že jste jeho dcera. A jelikož Abe Mazur není příliš oblíbený mezi některými moroji - poslal mě," oznámil mi a já si povzdechla. Tohle by se nemělo řešit na chodbě, proto jsem v sobě sebrala všechnu čest a pozvala ho dál. On naštěstí přijal a ještě mi do ruky vrazil bílou zdobenou obálku, na které bylo úhledným písmem napsáno mé jméno.
"Co to je?" zeptala jsem se a dala se do otvírání obálky.
"Pozvánka na oslavu dvacátých narozenin vévodkyně Zeklos. Váš otec jí poslal dar, ale ona si přála, aby přišel někdo z jeho rodiny a jelikož se oslava koná v tomto městě - tahle role padla na vás," odpověděl mi a já se podívala na onu pozvánku, na které bylo výrazným písmem napsáno, že se koná o vévodkyni Elizabeth z rodu Zeklosů. Má dvacet a už je vévodkyně - to bych si taky nechala líbit. Jenže pak můj zrak zabloudil k řádku, na kterém bylo napsáno, že se oslava koná dnes. Sakra! Já chtěla jít pařit a opít se do takového stavu, že bych nevěděla o okolním světě.
"Ta oslava je dneska," prohodila jsem jen tak a ten strážce kývl.
"Proti jsem už dneska tady - jinak bych přijel až zítra. Váš otec říkal, že bych tu měl mít pokoj," oznámil mi a já si povzdechla. Toho vydržím! Vypadá, že je normální.
"Druhé dveře v chodbičce a já jsem Rose. A když už jsme u toho, nedávno jsem vyšla ze školy, a i když se můj otec ke mně přiznal, nic to nemění na tom, že jsem strážkyní, takže kdyby šlo o strigoje, bojuju taky, a kdybych náhodou neměla kam dát kůl, budete ho mít u sebe vy, což mě přivádí k další otázce. Nemohli bychom si tykat? A jak se vlastně jmenujete?" dokončila jsem svůj monolog a v duchu se pochválila, že to dávalo docela i rozum.
"S tím tykáním souhlasím, protože jsem jen o tři roky starší. S tím, abys bojovala, bych souhlasit neměl, ale tvůj otec říkal, že jsi skvělá bojovnice a jmenuji se Viktor Belikov." No to si děláš prdel? Vždyť si ani nejsou podobní, a jestli to je onen ztracený syn, bratr a nevím, co ještě v rodině Belikov, tak je Osud pěkný blbec, protože tohle by nikdo nevymyslel.
"Tvoje máma je Olena?" zeptala jsem se, abych se ujistila, že je to opravdu pravý Belikov a nejde jen o shodu jmen. A zeptat se na milující, milou a přátelskou Olenu je milionkrát lepší, než se zeptat na Dimitrije.
"Ty ji znáš?" zeptal se zvědavě pro změnu on a já kývla na souhlas.
"Je to na dlouho a já se teď musím připravit na tu oslavu, ale jednou ti to řeknu," odpověděla jsem a vyběhla schody do svého pokoje, abych se mohla nachystat, i když se mi teď popravdě nikam nechtělo. V mém bytě - můj strážce je mladší bratr mého ex, kterého jsem nadevše milovala a rychle jsem z lásky i vystřízlivěla, ale Viktor už na první pohled byl něčím jiný - výjimečný. A já přisahám, že zjistím, co to je…

***
Seléna: Bojíš se, že tam bude velmi často Dimitrij s Lissou? Můžu tě ujistit, že zatím ne, ale časem se tam ojbeví, ale věř, že ne tak často...

No a teď ještě bonusek, protože by vás některé určitě zajímalo, jak si naše Rose teď bydlí a já vám sem hodím obrázky, jak si to asi představuji... ;)
(Kuchyň s obývákem, ještě si představte v rohu skleněné schody a na zdi obrovskou plazmu)
(Pokoj naší Rose, tady si představte další televizi... No co... Tatínek nešetřil...) :D
(A koupelna...)
Možná se vám zdá to všchno trošku přehnané a všechno do sebe neladí, ale mně se to tak líbí... :D Pokoj Viktora a pracovnu vám sem zatím nedám - možná později a teď moje zakončení...
Ta da da dá... Budu zlá a budu chtít komentáče... :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 30. srpna 2012 v 15:51 | Reagovat

OMG nemám slov !!!!! naprosto bombová kapitola !!!! ale takhle to useknout ??? !!! no co napínat nás musíš :D

2 Denisa Denisa | Web | 30. srpna 2012 v 16:38 | Reagovat

Promiň, že píšu komet tak dlouho, ale šestkrát jsem si to přečetla a pak jsem po minutě zavřela pusu, která se mi údivem otevřela :D
Skvělá kapitola a s tím bytem to není přehnaný - je to tvoje představa
A mě se to moc líbí :)Rose zavidím :)

3 Jasmine16 Jasmine16 | 30. srpna 2012 v 16:55 | Reagovat

Absolutně famózní:-)... Žasnu nad tím jak dokážeš něco tak úžasného vymyslet... A ten byt je vážně luxus, hlavně ta ložnice :-)

4 Annie^^ Annie^^ | Web | 30. srpna 2012 v 17:56 | Reagovat

Tak to je super!! :D Já normálně čuměla s otevřenou pusinou :D :D Wow, tak tohle vymyslet! :DD Ten byteček je jedním slovem: luxus!:D

5 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 30. srpna 2012 v 23:43 | Reagovat

Super...doufám, že budeš kapitoly přidávat často :D  :D  :D

6 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 31. srpna 2012 v 0:04 | Reagovat

a navíc bys nám mohla Victora popsat, ať máme představu jak vypadá

7 Seléna Seléna | 31. srpna 2012 v 13:16 | Reagovat

super..diky za info.. ted mi padl kamen ze srdce

8 mončička žuvačka mončička žuvačka | Web | 1. září 2012 v 17:50 | Reagovat

Wau, velmi dobre si to napísala, taký byt by som aj ja chcela 8-)

9 Peggie Peggie | Web | 2. září 2012 v 14:40 | Reagovat

wow... nabírá to pořád větší obrátky! Dimitrijův ztracený bratr? No tak to je síla! Těším se na další! ;-)

10 Wer. Wer. | Web | 12. září 2012 v 6:16 | Reagovat

Bomba!!! Píšeš krásně:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!