Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

The Vow - 17. kapitola

23. srpna 2012 v 23:05 | Lady Ench |  The Vow
17. kapitola je tu a s ní i porod... Doufám, že se vám bude líbit a odpustíte mi chyby... Příjemné čtení...


Seděla jsem v pohodlném křesle u okna a sledovala dění venku. Pár morojů se svými strážci se procházeli po královských zahradách a mezi nimi byl i Christian, Lissa, Eddie a můj milovaný Dimitrij. Samozřejmě bych tam chtěla být s nimi, ale poslední dobou jsem příliš unavená a i těch pár kroků mě vyčerpává. Jenže se tomu nemůžu divit, protože už jsem v osmém měsíci těhotenství, a to mimčo si hraje na fotbalistu. Jen doufám, že to fotbalista nebude - to bych možná nepřežila.

"Královna mě posílá, abych se vás zeptal, jak se vám daří," promluvil jeden strážce, který nahradil místo Petersona a stal se jeden z královských strážců, kteří mají tu čest chránit samotnou královnu, i když jen s povzdál. Po tom incidentu s Petersonem, který mu zajistil smrt za velezradu, se musela udělat kontrola všech strážců u dvora i na akademii. Zkrátka se museli proklepnout a byla to práce na celý měsíc, ale nakonec se to zvládlo…

"Vyřiďte královně, že mi je dobře. A Dimitrijovi prosím vyřiďte, ať se stále nedívá do našeho okna. Děkuji." On jen kývnul a zmizel z naší ložnice. Sice na tom strážci bylo vidět, že tohle dělá nerad, protože by nejraději střežil královnu, ale moc dobře věděl, že jsem stále hlavní strážkyní a taky věděl, že jsem nejlepší přítelkyně Lissy, která mi byla oporou, když jsem musela všem oznámit, že jsem těhotná, a to dítě čekám s Dimitrijem. Stalo se to na plese na počest bývalé královny Taťány, který se konal před pěti měsíci v den, kdy by měla slavit narozeniny. Sami dobře víte, že jsem se s královou Taťánou moc nemusela, ale ona mi nechala ten dopis, ve kterém mi sdělila, že Lissa má sourozence a tím mi v podstatě zachránila život, protože jsme získali ten drahocenný čas…

Ale už dost o vzpomínání. Co bylo - to bylo a nikdy to už nezměním. Pousmála jsem se a podívala se znovu z okna, kde právě došel strážce oznámit můj vzkaz. Když domluvil, Dimitrij se podíval mým směrem a vykouzlil ten nádherný úsměv, který patřil jenom mně. Poslala jsem mu vzdušný polibek a vstala z křesla. Jenže jsem nepočítala s bolestí, která projela mým tělem. Sedla jsem si zpátky do křesla a zkoušela to rozdýchat. Nevím proč, ale začínám si myslet, že budu rodit. Proč si to myslím? Právě mi odtekla plodová voda…

"Rozo!" vykřikl Dimitrij, když se po třech minutách objevil v naší ložnici. V závěsu za ním byla i Lissa, a když viděla, jak těžce dýchám - vzala dění do vlastních rukou a přikázala mému nastávajícímu, ať mě okamžitě odnese do postele a sama zavolala doktorce, která mě chodila kontrolovat. Jestli toto přežiju, tak slibuji, že už se mě Dimitrij v životě nedotkne!


Dimitrij


Pochodoval jsem po chodbě před naší ložnicí a tiše nadával. Už to bylo přes pět hodin, co mě doktorka vyhodila z ložnice pryč a zůstala tam s ní jenom Lissa, která doktorce pomáhala. Každou chvíli se z pokoje ozval výkřik a tak tomu bylo i teď. Její křik mi trhal srdce na kousky…

"Už nikdy se mě nedotkne!" vykřikla a já ztuhl na místě. Za mými zády se ozval smích a já se otočil. U okna stál Christian, který mi poslední dvě hodiny dělal společnost, o kterou jsem vůbec nestál.

"Miláčku, vydrž to," zašeptal jsem a Christian se znovu zasmál. Vím, že je to moroj, kterého strážím, ale je to debil…

"Však počkej - tebe to taky čeká." Když jsem to vyslovil, zbělal a z ložnice se ozval další výkřik, ale po tomhle nastalo ticho. Zděšeně jsem se podíval na Christiana, který jen pokrčil rameny, a hned na to se ozval křik, který mi oznámil, že moje - naše - dítě se právě narodilo.

Nemohl jsem dále čekat, otevřel jsem dveře a vtrhl do naší ložnice. Na posteli ležela má Roza, která byla sice unavená, ale i tak se usmívala. Byla zpocená a její krásné vlasy měla slepené, ale i tak byla tou nejkrásnější ženou pod sluncem. V náruči držela naše dítě, které bylo kouzelné. Když zaznamenala mou přítomnost, na chvíli se zamračila, ale pak se zase usmála.

"Máme syna, Dimitriji," zachraptěla, protože byla vyčerpaná. Usmál jsem se a přešel k posteli, klekl jsem si na koleno a podíval se na našeho syna. Byl jsem nejšťastnější muž pod sluncem. Mám krásnou nastávající a kouzelného syna.

"Jak se bude jmenovat?" zeptal jsem se zvědavě, protože mě to popravdě zajímalo. Rose s tím dělala strašné tajnosti, což mě popravdě štvalo…

"Dimitrij přeci," zachraptěla a já ji políbil na čelo.

"Děkuji ti, děkuji ti za všechno, co jsi mi dala, lásko," promluvil jsem a ona se na mě usmála a natáhla ruce s tím malým uzlíčkem. Hned jsem pochopil a opatrně si ho vzal do náruče. Nevšímal jsem si Lissy, která s doktorkou stála opodál. Pro mě tu teď byl střed mého vesmíru…


Rose


Byl to příšerný a bolestivý porod, ale stálo to za to. Byla jsem sice vyčerpaná a nejraději bych teď spala, ale pohled na Dimitrije a Dimitrije nejmladšího byl příliš kouzelný. U srdce mi příjemné hřálo a já konečně cítila, že už mám konečně rodinu. Rodinu, kterou jsem celý život neměla, ale teď jsem ji konečně získala. Mám dítě, báječného chlapa, rodiče, Lissu…

Nikdy jsem nevěřila, že můj život bude takhle kouzelný, ale časem jsem si něco uvědomila. Všechno, co se za ty roky stalo - mělo svůj význam. Kdyby tenkrát Lisse nezemřela rodina, my bychom si potom nedovolili utéct z akademie. Kdybychom z ní neutekli, nepoznala bych tak dobře Dimitrije a neměla s ním teď syna. Všechno v životě má nějaký význam a nezáleží, jestli na ten význam přijdeme hned, nebo až za pár dnů, měsíců nebo snad roků. Celý život musíme bojovat za dobré časy, protože i já se nikdy nevzdala. Sice musíme někdy hodně věcí obětovat, ale v závěru je můžeme zase všechny získat.

Jasným důkazem jsem já - Rosemarie Hathaway, hlavní strážkyně královny a stínem políbená, která má dítě s dhampýrem, který byl můj učitel a strigoj. Lásku můžete opravdu najít všude…


Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…

William Shakespeare

I když se může zdát, že je tohle psoeldní kapitola, tak nebojte... Mám pro vás ještě epilog, protože prologem jsem začala a epilogem končím. Takže ještě tento týden se dočkáte konečného zakončení The Vow a v pondělí začneme nový příběh Rose athaway v povídce Sweet revenge...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jasmine16 Jasmine16 | 24. srpna 2012 v 8:20 | Reagovat

Úžasné... nemám slov, vážně nádhera :-)

2 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 24. srpna 2012 v 10:36 | Reagovat

Och bohyně. Všichni co píšou FF o Rose a Dimitrijovi tam cpou, že mají mít dceru, konečně někdo, kdo napsal syna. Skvělý :-D  :-D

3 Denisa Denisa | Web | 24. srpna 2012 v 12:21 | Reagovat

Ahoj!
Já na mojí knihu nemám moc času. Napadá mě tolik věcí, ale nevím, jak to napsat dobrodružněni :) Jsi úžasná spisovatelka :D Kdyby si chtěla knihu vydat, vím, kde na to seženeš stránky. Já žádnou z mých nevydala, ale výtisk ti je vytiskne a já je mám doma založené. No-vlastně je to jenom jedna - Rosally & Scott. Mám rozepsané tajemství andělů, ale to asi pustím. Teď jsem u 15.kapitoly u Vlkodlaci a to je podle mě povedené dílo ;))Uvidíme jak to skončí. přemýšlím, že je taky dám na blog... Uvidíme... Času je dost... Měj se pěkně :)
Těším se na zakončení ;) Denisa

4 Peggie Peggie | Web | 27. srpna 2012 v 9:49 | Reagovat

nádhera! :-) celou dobu jsem byla skálopevně přesvědčená že to bude určitě holka, takže bylo překvapení! :-D

5 lady Katysek lady Katysek | Web | 28. srpna 2012 v 10:33 | Reagovat

Tak to je parádní ! I když jsem doufala, že to bude holčička :D No, těším se na Sweet Revenge ! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!