Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

Sweet revenge - 5. kapitola

28. září 2012 v 0:49 | Lady Ench |  Sweet revenge
Jelikož jste byli hodní a komentovali, tak tu máte tuto kapitolu už v pátek jinak bych to viděla někdy na příští týden a teď klidně spala... Ale přeji snad příjemné čtení...

Láska je krásná věc a ještě krásnější je, když vaši lásku schválí i rodiče…


Čtyři krásné měsíce uběhly ode dne, kdy jsme se dali s Viktorem dohromady. A od té doby jsem žila svůj sen, protože každý den byl něčím jiný - výjimečný, Viktor miloval mě a já milovala ho. Bylo to všechno tak jiné a živé a mí rodičové mi moji lásku schválili. Byli šťastní, že mě vidí po měsících se zase od srdce smát, viděli ty jiskřičky v mých očích. Už jsem neproklínala lásku ani osud, protože jsem věděla, že on je ten pravý…

"Rose, můžeme vyrazit?" zeptal se mě Viktor, když vyšel z koupelny oblečený v černém obleku, který mu seděl dokonale. Usmála jsem se a zvedla se z postele, kterou jsme měli jenom dočasně, protože jsme právě byli v Las Vegas. Táta nám totiž věnoval dvě letenky do Las Vegas a pobyt v jednom z nejluxusnějších hotelů, a proto jsem se taky musela oblékat a pro dnešní večer jsem zvolila krátké šaty a černé boty na docela vysokém podpatku.
"Sluší ti to," zašeptal mi do ucha a věnoval mi jeden krátký polibek…

O dvacet minut později, hotel Ballagio, restaurace Picasso

Číšník nám nalil červené víno a odešel obsluhovat další stoly. Dnes to bylo poprvé, co jsme jedli v hotelové restauraci, protože i když jich tu bylo více než pět - raději jsme vždy někam vyrazili. Jenže dnešek byl něčím jiným a my skončili v této restauraci, která byla zaměřená na španělskou a francouzskou kuchyni.

"Děje se něco?" zeptala jsem se zvědavě, protože Viktor mi připadal nervózní, což se mi přestávalo líbit.

"Víš, nejspíš bych ti měl něco říct," promluvil a upil ze své skleničky. Sakra… Co se tady děje? Co když mě bude chtít opustit? To bych už nezvládla…

"Viktore, prosím řekni to rychle, ať to tak nebolí." Poslední slova jsem spíše zašeptala a v jeho očích se mihl šok a překvapení. Vzal mou ruku do své a začal mi na ni dělat uklidňující kolečka.

"Co blázníš, Rose? Já bych tě v životě nedokázal opustit a o to právě jde," promluvil a já si aspoň trochu oddechla. Jenže pořád tu je něco…

"Víš, Rose… Tahle cesta nebyla jen dárek od tvého otce, protože bylo všechno naplánováno měsíc dopředu." Jeho slova mě šokovala. Co myslel tím, že je to naplánováno dopředu? Viktor se najednou zvedl a přešel k mé židli, před kterou si poklekl na jedno koleno. Všimla jsem si pár lidí, kteří nás zvědavě sledovali.

"Rosemarie Anno Mazur, ty jsi ta nejúžasnější žena pod sluncem. Ukázala jsi mi, že můj život má mnohem větší smysl, než jsem si myslel, protože můj život jsi ty. Nechci tě požádat o ruku a splnit do roka a do dne, protože já si tě chci vzít ještě dnes a přál bych si, abys do východu slunce byla mou ženou. Proto se tě ptám, jestli se staneš mou ženou a strávíš zbytek života po mém boku." Jeho řeč byla tak dojemná a plná citu. A možná udělám největší chybu mého života, ale mně je to jedno, protože láska je mnohem silnější a já mu nedokážu ublížit…

"Viktore Belikove, bude mi ctí se do východu slunce stát tvou ženou," zašeptala jsem a on se na mě usmát tím kouzelným úsměvem. Opravdu jsem to udělala? Opravdu jsem souhlasila, že se dneska vdám? No tak to potěš koště…
Viktor se postavil a já se postavila taky. Přitáhl si mě do náruče a spojil naše rty v jeden krásný a dlouhý polibek. Kolem nás se ozýval tleskot a já si připadala jako v pohádce o Popelce…

Když jsme zase seděli naproti sobě u jednoho stolu, abychom dopili tu trochu vína, napadla mě jedna otázka, kterou jsem musela vyslovit.

"Viktore, víš… Chci se stát tvou ženou, ale pořád máme rodiny a přátelé, které bychom na svatbě chtěli, a víš…"

"Řek jsem ti, že to bylo vše naplánované a popravdě to byl docela riskantní krok, ale všechno vyšlo, Rose. Za tři hodiny, vstoupíš v krásných šatech do kostela a staneš se mou ženou. Budou tam naše rodiny, ale i přátelé. Možná to je narychlo, ale já tě miluju a celý život milovat budu," přerušil mě a já se musela usmát. Jenže v tom mi došly dvě zásadní věci. Nemám šaty a rozhodně nevypadám jako nevěsta!

"Ale já žádné šaty nemám!" Možná jsem to řekla trochu hlasitěji, protože se po nás pár stolů otočilo, ale Viktor se jen usmál.

"Běž do našeho pokoje, čeká tě tam překvapení… Sejdeme se u oltáře," oznámil mi s naprostým klidem, který jsem já vůbec nechápala. Jak může být tak klidný?! Vždyť se za tři hodiny žení! No a já se vdávám…

O deset minut později, hotel Ballagio- pokoj Rose a Viktora

Vstoupila jsem do pokoje a něčí ruce mě hned objaly.

"Rose, tolik jsi mi chyběla! Jak je to dlouho, co jsi zmizela jako pára nad hrncem? A jak je možné, že jsi nakonec skončila s Viktorem? No… ona je vlastně pravda, že Dimitrij je vůl…" A tahle ukecaná sestra mého Viktora mi opravdu chyběla…

"Taky tě ráda vidím, Vicky," promluvila jsem a tím přerušila její vyptávání. Můj zrak zabloudil i k pohovce, na které seděla má máma a ještě nějaká žena, kterou jsem vůbec neznala, ale rozpoznala jsem tam rysy, která jasně dávaly najevo, že patří do rodiny Mazur.

"Vicky, prosím pusť mě," poprosila jsem jí a ona mě s úsměvem pustila. Přešla jsem k pohovce a mamka hned vstala a krátce mě objala.

"Rose, tohle je Elisha Mazur, je sestrou tvého otce, takže je tvoje teta. Elisha má jako koníček česání a líčení, takže tě připraví na tvůj nejdůležitější den v životě," oznámila mi mamka.

"Ráda vás poznávám,Elisho," promluvila jsem. Přece jí nenazvu tetou a nezačnu jí hned tykat!

"Taky tě ráda poznávám, Rose, a tykej mi a nenazývej mě tetou, protože si potom připadám strašně stará," oznámila mi se smíchem a já zase obdivovala jejich klid. Jak můžou být klidní? Neměla by má máma vyšilovat a ronit slzy, že jejich malá holčička vylétne z rodinného hnízda? No dobře… Tak mála asi nejsem, když jsem už pozabíjela pár zdatných strigojů, zúčastnila se sebevražedné mise a už pár roků jsem samostatná jednotka, ale přeci jen…

"Tak se dáme do práce… Rose, ty se běž osprchovat a řekněme, že ti na sprchu dávám maximálně patnáct minut, pak tam vletím a klidně tě z té koupelny vykopu," přikázala mi Elisha a já ji poslechla. Přeci jen si nechci zkazit můj nečekaný svatební den…

O necelé dvě hodiny později…

Stála jsem před zrcadlem a obdivovala práci Elishi, která se na mně přímo vyřádila. Vlasy jsem měla rozpuštěné, ale přesto upravené. S líčením to taky nepřeháněla a spíše mi jen zvýraznila oči a na rty nanesla trochu lesku. Nezapomněla ani na náušnice a náramek, ale přeci jen nejkrásnější byly svatební šaty, které mi vybrala máma, a já se do nich hned zamilovala. Šaty byly bez ramínek a měly můj oblíbený korzet, krajková výzdoba splývala v siluetě a sukně je od boků rozšířená s vlečkou, které jsem se trochu děsila, ale všichni mě ujistili, že se nepřizabiju.

"Sluší ti to, Rose," zašeptala má máma, které na sobě měla kratší fialové šaty zdobené kamínky a přes ně měla lehký kabátek. Vypadala úžasně…

"Už musíme jít," promluvila Vicky a mně v tu chvíli něco došlo. Od malička jsme si s Lissou plánovaly, že té druhé půjdeme za svědka, ale já Lissu nesnášela a navíc tu nebyla. Jediná blízká osoba, která tuhle práci mohla zastat, byla osoba ve světle modrých šatech - Vicky.

"Vicky, chtěla bych tě požádat, jestli bys mi nemohla jít za svědka," promluvila jsem a jí najednou stekla po tváři slza dojetím.

"Bude mi ctí, Rose, ale teď už musíme opravdu jet, protože jinak přijedeme pozdě a Viktor se zblázní," odpověděla a my se vydaly přes celý hotel k limuzíně, která nás čekala před vchodem…

O další půl hodinu později, tři minuty před začátkem, kostel

"Tati, mám strach," zašeptala jsem. Až teď na mě všechno dolehlo. Měla jsem strach z toho, že dělám chybu a že sjem všechno příliš uspěchala, ale láska k Viktorovi mě přímo poháněla dopředu a nedovolila mi, abych se ohlédla za minulostí. Jenže je tohle všechno správné?

"Rose, věř mi, že on tě miluje celým srdcem a možná si říkáš, že je příliš brzo, ale na co čekat, když to můžeš udělat už teď?" zeptal se mě a já se zavěsila do jeho rámě. Svým způsobem měl pravdu, ale stále tu byly pochyby, které mě nechtěly opustit. Ale co víc bych si mohla přát? Mám milujícího nastávajícího, velkou rodinu, otce, který mě odvede k oltáři, a hlavně mám skvělou matku, s kterou jsem sice dříve nevycházela, ale teď si bez ní nedovedu představit život…

Kostelem se rozezněl klasický svatební pochod a já snad ještě více znervózněla. Vždyť ani nevím, kdo za těmi dveřmi je…

"Připravena?" zeptal se otec, když se začaly otvírat dvoukřídlé dveře, já chtě nechtě kývla na souhlas a vydala se vstříc nepoznanému.

Pohled vypravěče…

Rose se svým otcem procházela uličkou a nevšímala si svých známých, rodiny ani rodiny Belikov, která tu byla celá až na Dimitrije. Oči měla jen pro Viktora, který stál u oltáře v černém smokingu a usmíval se na svou nastávající. Byl to kouzelný pohled, když její otec předal ruku svého jediného potomka do ruky muže, kterému věřil i on sám…

Když si slíbili věrnost a lásku, vyměnili si svatební prsteny a spojili svoje rty v první manželský polibek, kostelem se rozezněl tleskot. Rose byla šťastná a všechny pochyby z ní odpadly. Ale nevěděla, že bude muset za pár dní, možná týdnů čelit překážkám, kterým nikdy nečelila. Protože minulost vždycky dožene každého a nezáleží, jestli to bude hned nebo až za pád let. Ale jedno vím jistě… Rosemarie Anna Mazur - Belikov zažije kruté časy a ani sám Osud neví, jestli její příběh skončí šťastně…

Pátá kapitova vydána a končí éra klidných kapitol, protože jak jste přečetli v posledních řádkách kapitoly - bude to drsné. Minulost vždy dožene každého a Rose se tomu určitě nevyhne. Teď si možná řeknete, že jsem to uspěchala, ale svatby psát neumím a už jsem to chtěla mít za sebou... A teď se vám naskytne pohled na dvoje šaty, které měla Rose na sobě...

Tohle jsou šaty, které měla Rose v restauraci a v kterých byla požádána o její ručku... ;)

A svatební šaty, když si domyslíte obličej Rose a barvu jejích vlasů, tak jí máte v celé kráse, prootže Rose měla tento účes... ;)

A teď ještě pár slov k vám... Moc děkuji za komentáře, kterých bylo dost a moc mě překvapily a dobily mi baterky... někteří nemohou překousnout Dimitrije s Lissou, ale věřte, že je to v této povídce prostě lepší. A taky věřte, že toto byla asi předposlední oddechovka, protože příští bude taky, ale přeci jen už se vyskytne zádrhel...
Možná vám to přišlo chaotické, urychlené a nevím, co ještě, ale mně se tato část nějak líbí...
A ten hotel opravdu existuje a je opravdu luxusní - podle fotek... :D
A závěrem...

Ta da da dá... Budu zlá a budu chtít komentáře...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | 28. září 2012 v 11:50 | Reagovat

Ty jsi mě dojala! O_O  aj mi ukápla slzička [:tired:]  :D  .. naproto úžasné, excelentní a kdoví co ještě! a strášně moc se těším na další katolu! ;-)  a co svatební noc v luxusním hotelu? ta bude? :-D  :-D  ;-)  :-)  :D

2 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 28. září 2012 v 13:40 | Reagovat

skvělý, honem další :-)

3 sissa sissa | 28. září 2012 v 19:35 | Reagovat

neviem sa dočkať ďalšej a táto bola strašne romanticka :-D  :-D  :-D

4 Tessinka Tessinka | Web | 28. září 2012 v 19:54 | Reagovat

Omg tak teď jsi mi vyrazila dech :D nevím co říct..... prostě úžasné :D sice mi tam Viktor pořád moc nesedí ale jak jsi řekla .... v téhle povídce to tak je lepší :D a honem, honem další kapitolku jinak se asi scvoknu :D

5 Peggie Peggie | Web | 29. září 2012 v 19:31 | Reagovat

O_O  O_O  O_O nemám slov! nádhera!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!