Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

Prvorozená Potterová//2. kapitola

20. února 2013 v 16:51 | Lady Ench |  Prvorozená Potterová
Tak je tu 2. kapitola - překvapivě. Je to taková oddechovka, i když přeci jen se tam naksytne menší výměna názorů a taky nějaká ta kouzla, aby se neřeklo... Kouzla slovně nebudu moc používat a některé si dokonce budu pomocí latinského slovníku vymýšlet - už mám jedno. :D Ale i tak budu na konci kapitol vždy uvádět význam těchto kouzel, protože teď se objeví třeba tři za kapitolu, ale budou krušné chvíle... Snad se vám kapitola bude líbit...


Kapitola druhá - Já ti to říkala, Beth!

Ráno jsem vstala ještě za tmy, protože jsem šla spát brzo. Ale mně to nevadilo, protože jsem se mohla aspoň v klidu obléct. Nechtěla jsem působit nějak upjatě, a proto jsem zvolila obyčejné černé tepláky a delší bílé tílko, díky němuž mi šlo vidět tetovány na rameni, které mám už od malička, a to jsem ani nemusela navštívit tetovací salón. Já si na něj zvykla, ale když ho vidí někdo nový, tak se diví. Byla to totiž černá růže s kapkami rudé krve. Na první pohled možná obyčejné, ale stačilo se podívat blíž a zjistilo se, že okvětní lístky jsou vyplněny latinskými slovy. Bylo jich spoustu a já hledala mezi nimi spojitost a trvalo mi to dost dlouho, než jsem na to přišla…

Zakroutila jsem hlavou a raději si vzala hůlku, kterou jsem si upravila vlasy do dvou culíků. Nikdy jsem přeci o sobě neříkala, že nejsem blázen se zvláštním životním stylem!

Sešla jsem potichu do jídelny, abych nikoho nevzbudila, protože to vypadalo, že všichni ještě spali. Proto jsem se rozhodla přichystat snídani ze svých vlastních zásob. Pár věcí jsem si totiž okopírovala a nechala zmizet, abych si je zase mohla přivolat. Takže není divu, že za pár minut byl celý stůl pokryt sendviči, samo ohřívacím čajem a kávou, pečivem, marmeládami, mlékem, cereáliemi a dokonce i dýňovým džusem. Nechápu, jak si někteří mohou myslet, že jídlo nejde kopírovat, když to jde levou zadní. Ještě jsem na stůl přidala sklenky, talíře, příbory, šálky a bylo hotovo.

Sedla jsem si na jedu z židlí a přivolala si knihu: Lektvary pro pokročilé kouzelníky, kterou jsem dostala od profesora Wilsona a popravdě do teď nechápu, proč v Americe byly tak obyčejná příjmení profesorů.

"Dobré ráno," pozdravila Hermiona, která se tu objevila a tím mě vyrušila ze čtení.

"Dobré… Doufám, že si tady z toho něco vybereš. Nevím, co jíte, a proto jsem připravila od všeho trochu," oznámila jsem jí a ona se zahleděla na stůl.

"To ty? Já myslela, že Molly už vstala a všechno tady připravila, což bych docela chápala jako přivítací snídani na tvou počest." Na tohle jsem jen zavrtěla hlavou a dál si četla. Postupem času přišli už všichni a nikdy nezapomenu na pohled Molly, když viděla přichystanou snídani. Celou dobu jsem seděla vytočená, takže ještě nikdo neměl příležitost si všimnout toho tetování, což bylo jedině dobře. Ale to by nebyl Kingsley, aby si ho nevšiml a nezeptal se. Tím upoutal všechnu pozornost a já v hlavě hledala vhodnou výmluvu, ale jakou sakra? Když řeknu pravdu, kterou si jen trochu poupravím, tak by to klapnout mělo.

"Už ho mám od mala. Řekněme, že je to způsob znamení," odpověděla jsem a členi Fénixova řádu pochopili, zatímco ostatní čekali, jestli budu vysvětlovat dál, ale nedočkali se. Nechala jsem zmizet knihu, nalila si šálek kávy, vzala si suchý rohlík a odešla pryč z jídelny. Doprovázely mě pohledy snad všech, ale jen Sirius pochopil a šel za mnou. Nevím proč, ale poslední dobou se moje myšlenky točí kolem něho a navíc mi připadá, že jediný on mi rozumí a ví, co mám na srdci. Jeho pronikavé oči mě někdy ve snech doprovázely.

"Beth, co se stalo? Vždyť jsi to řekla dobře - je to znamení, a jestli se za něj stydíš - nemáš jediný důvod," řekl mi, když si ke mně přisedl na pohovku. Jemu se to řekne… Stačí, když někdo v mém okolí použije černou magii a tetování začne tak neuvěřitelně pálit, že se musím raději klidit stranou.

"Nejde o to… Bojím se, že to nezvládnu. Bojím se toho, že nesplním svůj cíl a neochráním Harryho. Co když zemře místo mě?" zeptala jsem se šeptem a Sirius vedle mě ztuhl. Podíval se na mě nechápavým pohledem, který říkal, že jsem se úplně zbláznila. Chvíli bylo ticho, ale pak rázně vstal, přešel k oknu a otočil se na mě.

"Tohle nikdy neříkej! Přežijete oba, ať se ti to líbí nebo ne! Sakra, vzpamatuj se, Elizabeth. Myslíš, že by to chtěli? Že by chtěli poslat jedno ze svých potomků na smrt?!" křičel Sirius a já se instinktivně přikrčila. Nejhorší na tom všem bylo, že měl pravdu.

"Máš pravdu, Siriusi, ale taky ber na vědomí, že i já mám pravdu. Teď jdu sklidit věci ze snídaně a pak nevím… Třeba si budu číst, vždyť to je jedno," oznámila jsem mu a došla do jídelny, kde seděli všichni, tak jak jsem odešla jen s tím rozdílem, že všichni byli po snídani a živě o něčem diskutovali. Nasadila jsem úsměv a pomocí pár kouzel jsem všechno uklidila.

"Měli bychom si ji vyzkoušet, jestli je opravdu tak dobrá, jak se říká," prohodil Remus Lupin a já se ušklíbla. Jakoby mi to včera Molly neříkala. Sice jsem ani trochu nechápala, co chtějí zkoušet, ale když chtějí, tak ať je tedy po jejich.

"Když chcete vědět, jak vás přepere holka," prohodila jsem a všichni se zasmáli.

"Půjdeme na zahradu… Myslím, že bude stačit, když tam půjdu já, Kingsley a Sirius," promluvil znovu Remus a já pouze kývla. Vydali jsme se i přes protesty některých, že chtějí jít taky, na zahradu za domem, která byla kouzly zabezpečená, aby mudlové nic neviděli, ani neslyšeli.

"Tak se ukaž, mladá dámo," prohodil Remus a vytáhl si svou hůlku.

"Expelliarmus!" vykřikla jsem dřív, než stačil někdo něco udělat. Remusova hůlka odletěla dobré čtyři metry za něj.
"Mdloby na tebe!" Kingsley využil situace, ale já opět byla rychlejší.

"Protego!" Kingsley odletěl za Remusovou hůlkou. Došla jsem k němu a zeptala se ho, jestli mu něco není, ale on jen se smíchem zakroutil hlavou. Vstal ze země a při té příležitosti podal Remusovi jeho hůlku.

"Myslím, že tohle nemá cenu - ona má rychlý postřeh, ale mohla by nám vykouzlit patrona," promluvil Kingsley a podíval se na ty dva. Remus pouze kývl a Sirius neudělal pro změnu nic. Však ať se nebaví…

"Já to kouzlo použila poprvé v druhém ročníku - sice jako štít, ale byl dost silný. Myslíte si, že chcete vidět patrona?" zeptala jsem se zvědavě.

"Tak se předveď." První slova od Siriuse. Věnovala jsem mu úšklebek a on mně naopak jeho ironický úsměv. Ach jo - tohle mi byl čert dlužen.

"Experto patronum!" řekla jsem úplně klidným hlasem a z mé hůlky vytrysklo modro - bílé světlo, které se vytvarovalo do vlka. Musela jsem se usmát. Jak já zbožňovala svého patrona - vždyť to snad ani nebylo možný. Můj vlk byl silný a zářil na míle daleko, takže v klidu omráčil silného Mozkomora.

"Tak to vidíte - on není jediný, kdo má takový talent," promluvil Remus a já svého vlka nechala zase rychle zmizet.

"Vešli jsme do obývací místnosti, kde byla většina a netrpělivě nás čekala.

"Tak co?" zeptal se zvědavě Artur a já se usmála.

"Řeknu to asi tak… Remus by byl bez hůlky, Kingsley se trochu proletěl vzduchem a Sirius mě jen dokopal k tomu, abych vyvolala patrona, což byla docela hračka," odpověděla jsem a sedla si do křesla…

Od toho dne uběhly skoro dva měsíce. Za pár dní by měl přijet Harry a já zjistila, že nejsem vůbec nervózní. Z čeho jsem byla nervózní, byl spíš můj vztah s kmotrem mého bratra. Den ode dne jsem zjišťovala, že Sirius je čím dál víc chápající člověk. Každou chvilku, kdy jsem na něj pomyslela, jsem se proklínala, protože jsem si moc dobře uvědomovala, že by mohl být můj otec. Dokonce jsem si i vlasy změnila na černé s pouhými fialovými proužky. Někdy si uvědomit, že jsem už dospělá, je docela špatné…

Experto patronum - Patronovo zaklínadlo, vykouzlí se patron, který nepůsobí jen na zneškodnění Mozkomorů, ale také je to dobrý způsob ke komunikaci! :D
Protego - šťítové kouzlo, když je silné, odhodí i protivníka
Expelliarmus - odzbrojovací kouzlo

2. kapitola za námi a v příští už bude něco napínavějšího. Zrovna bod, který se shoduje s kostrou - a nejspíš víte, o co se jedná. Zatím to s povídkou vypadá dobře - podle mě, a i když je to někdy o něco klidnější - vždy se další kapitolu naskytne příležitost, jak jim zavařit. Jinak si myslím, že prvotinka na téma HP si našla místo v mém srdci, ale už dost mých žvástů - teď je řada na vás... ;)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jasmine16 Jasmine16 | 20. února 2013 v 19:27 | Reagovat

Úžasné, nemám slov :-)

2 sincerity sincerity | Web | 20. února 2013 v 19:29 | Reagovat

moc zajímavé, už se těším na další, konečně oddech od všech úpírků :D

3 sissa sissa | 21. února 2013 v 6:54 | Reagovat

skvela a zaujímavá kapitola už sa teším na ďalšiu a pre zaujímavosť kedy sa ju tu chystáš dať??? :-D  :-D  :-D

4 kača29 kača29 | 23. února 2013 v 18:10 | Reagovat

super kapitola dej prosím další :-D  :-D  :-D

5 mariška15 mariška15 | 27. února 2013 v 13:05 | Reagovat

skvelá kapitola a kedy dáš ďalšiu???(prosím nech je to čo najskôr prosím) :-D  :-D  :-D

6 Peggie Peggie | 28. února 2013 v 18:11 | Reagovat

krása, krása, krása! Hned jdu na další! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!