Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

Prvorozená Potterová//Prolog+1. kapitola

14. února 2013 v 22:48 | Lady Ench |  Prvorozená Potterová
Prolog a 1. kapitola je zde. Předem upozorňuji - zapomeňte na klasiku, prootže já to píšu podle svého a jen sem tam se držím pravého děje, takže kostra stejná, zbytek moje fantazie. :D A ještě něco. Remus už je s Tonksovou, tak se nedivte, kdyby náhodou... Snad se vám to bude líbit. ;)


Prolog

Dívka stála uprostřed temné místnosti a hůlka v ruce se jí neuvěřitelně třásla. Bála se a nevěděla, co má dělat. Její černé vlasy vlály ve větru, který byl stvořen magií. V duchu se snažila vzpomenout na jakékoliv obrané kouzlo z učebnic, které patřily starším studentkám. Ale za boha si nemohla vzpomenout. Byla to teprve studentka druhého ročníku školy čar a kouzel v Americe. Neměla žádné zkušenosti, ale i přesto byla velmi odvážná a mocná. Dvanáct let už žila na tomhle světě - bez rodiny, které nepřežila útok čaroděje. Čaroděje, který používal tolik černé magie, že jí nakonec podlehl. Voldemort. To on zabil její rodiče, když se pokoušeli ochránit ji a jejího bratra, který přežil samotnou smrt. Bratr, který má za pouhý rok nastoupit do školy čar a kouzel v Bradavicích. Už od malička má předurčeno, že bude skvělý kouzelník a bude to on, kdo bude moci bojovat proti Pánu zla. Jenže skoro nikdo neví o dívce, která se po smrti svých rodičů dostala do Ameriky do kouzelnické rodiny. Místo jizvy má magické tetování a její hůlka obsahuje pero Fénixe. A její moc je stejná jako ta Harryho. Jednou totiž přijde den, kdy jeden z nich bude muset zemřít. A jak to vím? Já jsem přeci Osud…

Dívka se zachvěla… Kolem ní proletělo něco černého a ona namířila svou hůlku a zakřičela kouzlo, které je na její věk velmi složité…

"Experto patronum!" Z její hůlky se rozzářilo modré světlo, které se vytvarovalo do silného štítu. Mozkomor do něj narazil a odletěl pár metrů dál. Byl vyčerpaný na další útok…

Od toho dne uběhlo spoustu let. Z dívky vyrostla dospělá čarodějka. Čarodějka, které poznala členy Fénixova řádu. Čarodějka, které se dnes vydá do Londýna, aby ochránila svého bratra, který o ní neví. Vyrostla z ní osobnost, která se strachu nebojí. Osobnost, které má svůj osobitý styl, který je na první pohled bláznivý, ale má skrytý význam. Osobnost, která změní dosavadní život všech čarodějů v Bradavicích… Dívka, která přežila!

Kapitola první - Sbohem, starý živote!

Stála jsem v ředitelně a čekala na ředitelku Thomasovou, která mě celý studentský život podporovala a učila, jak být nejlepší čarodějkou na celém světě. Učila mě, jak se bránit proti černé magii. Klidně bych mohla nastoupit k bystrozorům a budovat svou kouzelnickou kariéru. Ale kdybyste se dozvěděli to, co já se dozvěděla v pátém ročníku - hned byste se všeho vzdali pro svou rodinu. Zjištění, že někde na světě žije můj bratr, mě zasáhl jako blesk z čirého nebe. Od té doby jsem změnila svůj přístup ke své budoucnosti. Byla jsem cílevědomá, proto jsem se rozhodla, že jakmile udělám zkoušky - dostanu se do Londýna, kde najdu svého bratra a ochráním ho před vrahem našich rodičů. Od té doby jsem shromáždila všechny informace o něm a musím říct, že můj o dva roky mladší bratříček byl opravdu odvážný a mocný.

"Opravdu si to nechcete rozmyslet, Elizabeth?" zeptala se mě najednou Thomasová, ale já zakroutila hlavou.

"Paní profesorko, víte přeci, že od doby, co jsem se dozvěděla o Harrym, tak chci do Londýna a nezapomínejte prosím, že oslovením celým jménem nemám ráda," odpověděla jsem a usmála se na ni, i když to byl trochu víc hraný úsměv, než bych chtěla. Nervozita si hrála s mým tělem, jakoby to byla obyčejná loutka na hraní. Ale nemám být proč nervózní. Vždyť znám většinu Fénixova řádu a všichni přísahali na život, že Harrymu neřeknou, kdo vlastně jsem. Bude totiž lepší, když to uchovají v tajnosti. A navíc tam bude Sirius Black… Kmotr mého brášky a nejlepší přítel mě samotné, i když by mohl být můj táta.

"Beth, doufám, že budeš šťastná a někdy se tady ukážeš. Jsi jedna z mála studentek, které mi opravdu přirostly k srdci," oznámila mi a já pookřála. Dovolila jsem si ji objat a ona mi objetí oplatila. Možná mi něčím bude Amerika chybět, ale v Anglii je má rodina, do které počítám i Fénixův řád.

"Profesorko, jakmile to bude možné, tak se tu objevím. Ale teď mě omluvte, už budu muset jít." Ona se pouze usmála a podala mi řetízek, který jsem jí dala, aby mi z něj vytvořila přenášedlo. Samozřejmě ho umím také, ale ona zase ví, kde je Grimmauldovo náměstí. Jen jsem poděkovala, připnula náhrdelník na krk a zaktivovala ho. Naposledy jsem mávla na profesorku, a to bylo poslední, co jsem viděla z americké kouzelnické školy. Chvíli jsem padala černou temnotou a obě ruce položené na řetízku. Když jsem se objevila na mně neznámém náměstíčku - oddechla jsem si. Mé modré - ano modré - vlasy zavlály ve vzduchu a já pocítila studený chlad. Tak teď už jsem si byla naprosto jistá, že jsem v Londýně. Ale zpátky k mým vlasům. Nejsem jako Tonksová, ale baví mě si měnit vlasy. Nedávno - při poslední návštěvě Siriuse, Dory a Lupina jsem je měla rudé jako krev samotná.

"Kde sakra zase je? Myslí si, že budeme mít na ni celý večer?" zeptal se známý hlas, který patřil Moodymu.

"Moody, ona se objeví," odpověděl mu Sirius a já se s úsměvem otočila.

"Já už jsem ale tady," přerušila jsem ty dva a oni na mě vrhly své pohledy.

"Elizabeth Lily Potterová," promluvil a otevřel svou náruč, do které jsem vběhla.

"Taky tě ráda vidím, ale příště bez příjmení, druhého jména a se zkráceninou prvního jména," napomenula jsem ho a on zakroutil hlavou. A nasadil ten svůj ironický úsměv.

"Přivítat se můžeme potom - teď musíme dovnitř… Musí se s tebou seznámit i zbytek. Už čekají netrpělivě v jídelně a všechny dítka Weasleovy a Hermiona byly posláni do města, aby něco neslyšeli," řekl Sirius a já kývla. Ještě mi řekl adresu a před námi se najednou zjevil obrovský dům. Moody šel první, pak šel Sirius a nakonec já. Ocitli jsme se v dlouhé temné místnosti a já zpanikařila. Ti dva šli dál a mě nechali ve spárech nervozity. Donutila jsem se udělat krok dopředu a další. Šla jsem naprosto automaticky a zastavila se až v obrovské jídelně, kde sedělo spoustu známých a malá hrstka mně neznámých osob.

"Vítej v Londýně, El! A skvělé vlasy," přivítala mě Dora a já se na ni zářivě usmála. Postupně mě přivítal i zbytek a ty, které jsem neznala se mi představili. Byli velmi milí - hlavně paní Weasleová, tedy Molly. Všichni trvali na tom, že si s nimi mám tykat, což mi nejde do hlavy, ale bude to mnohem lepší.

"Kde máš zavazadla, Beth?" zeptala se Molly a já si vzpomněla na kufr v mé kapse, který jsem vytáhla, položila na zem a kouzlem zvětšila na jeho opravdovou velikost - stejně byl bezedný.

"Nechci pochybovat o vašich schopnostech, ale chci jen připomenout, abyste mě nenazývali příjmením a už vůbec to nikomu neříkejte," upozornila jsem je a oni kývli.

"Proč mu to vlastně nechceš říct?" zeptal se Kingsley a já si povzdechla, protože se na mě obrátily všechny pohledy.

"Harry ztratil příliš, a jelikož mám v plánu ho ochránit i přes mou smrt, tak bude lepší, když mu to neprozradím," odpověděla jsem a podívala se do všech tváří. V některých jsem viděla nesouhlas, v některých zase soucit.

"Jakou máš hůlku?" zeptala se pro změnu Molly a já se usmála. Vytáhla jsem ji z pouzdra a zase cítila tu energii.

"Dozvěděla jsem se, že Harry a Voldemort mají hůlku z Fénixova pera. Každý si myslí, že byly jen dvě hůlky, ale ve skutečnosti byly tři a tu třetí mám já. Ale mám taky hůlku, kterou jsem získala, když jsem odzbrojila jednoho studenta v Americe, byl trochu tupý a myslel si, že mě dostane smrtící kletbou, ale já byla rychlejší." Jo to už se taky stalo. Jmenoval se Sebastian Weil a jeho ego sahalo do nebeských výšin, ale kleslo velice rychle, když ho vyloučili.

"Tohle bude ještě zajímavé… Jestli tahle osoba bude starší napodobenina Harryho, tak to bude velice napínavé," prohodil Artur a já protočila očima. Nechci se vychloubat, ale já měla všechny zkoušky na výbornou, zatímco Harry to trochu fláká.

"Jsme doma!" vykřikli dva hlasy a já poskočila. Molly zavrtěla hlavou, otevřela dveře do jídelny a do ní se nahrnulo pět studentů. Čtyři z nich museli být sourozenci.

"Beth, to je George, Fred, Ron, Ginny a Hermiona… Ještě mám tři syny, ale ti už jsou dospělí a Harry přijede za pár dní," představila mi je Molly. Bylo hezké, že Hermionu zahrnula do rodiny a stejně tak i Harryho. Aspoň někdo ho měl rád jako vlastního…

"Kdo to je?" zeptal se nechápavě Ron a já se musela zasmát.

"No já jsem nová členka řádu a jmenuji se Elizabeth, ale doporučuji vám… Jestli se máte rádi, tak mi říkejte buď El nebo Beth," představila jsem se sama a oni se pouze usmáli, i když byli nervózní. To já byla taky, ale už je mi fajn, akorát bych si šla lehnout.

"Udělám něco k večeři a pak si můžeš jít lehnout," promluvila mateřským tónem Molly, ale já zakroutila hlavou.

"V Americe jsem byla na obrovské hostině, takže nemám hlad. Raději bych si šla lehnout, jsem docela unavená," namítla jsem a Molly se usmála. Já si vzala svůj kufr a zamířila za ní do patra. Zastavili jsme se u dveří, na které ani nebyla cedulka jako na těch ostatních. Chtěla jsem něco namítnout, ale Molly vešla a já hned za ní. Pokoj to byl prostorný a já se tady cítila nějak podivně šťastná.

"Tohle byl pokoj Lily a Jamese. Všichni jsme se shodli na tom, že bys ho měla dostat ty." Do očí se mi nahrnuly slzy. Tudy se procházeli… Tady byli. Odvrátila jsem tvář od Molly, aby neviděla mou slabost, ale ona to postřehla a objala mě.

"Nemusíš se stydět za tvé slzy… Jsi stejná jako on… Víš, že jsi docela podobná své matce? Akorát oči máš po otci. Bude zázrak, jestli to nepozná," řekla mi Molly. Ale já nic neříkala. To objetí bylo tak mateřské. Tohle jsem já nikdy nezažila. Než jsem nastoupila do školy, tak jsem bydlela u jedné kouzelnické rodiny, která byla zaslepená svou dokonalostí. Naštěstí jsem se v jedenácti letech dostala do školy a přes prázdniny jsem byla s paní ředitelkou, ale to nebylo to pravé ořechové. Byla hodná, ale já ji brala jako nějakou tetu.

"Běž spát… Zítra si můžeme popovídat mezi čtyřma očima taky… Pokud tě ovšem nebudou otravovat ostatní, abys jim ukázala nějaká základní kouzla," promluvila Molly a já se musela zasmát. Ona dokázala zvednout náladu, a když odcházela, tak mi ještě popřála dobrou noc. Na mně už bylo jen si pomocí kouzla vybalit, dát si horkou sprchu a jít spát…
***
Tak jo... Je to zatím začátek a já mám u sebe dalších deset kapitol, ale nečekejte, že je budu vydávat tady třikrát do týdne. Maximálně dvakrát, a to když budete hodní, protože některé kapitoly přesahují i dva tisíce slov... A teď mi řekněte váš názor. Jen do mě!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 15. února 2013 v 7:12 | Reagovat

Wau super poviedka a mohla by si dať rýchlo ďalšiu....chcela by som vedieť ako zareaguje Harry a či ju spozná :-D  :-D  :-D

2 Jasmine16 Jasmine16 | 15. února 2013 v 14:22 | Reagovat

Vypadá to slibně... Doufám, že do té kostry, kterou jsi použila nepatří Siriusova smrt (prosím řekni, že neumře!!!).... :-)  :-)

3 Lady Ench Lady Ench | Web | 15. února 2013 v 15:48 | Reagovat

[2]: Ach Sirius... mé zlatíčko. I když mě teď v povídce dost zlobí, jelikož si ukradl jednu z hlavních rolí a hraje si na debílka, tak uvidím no... ;)

4 Peggie Peggie | 15. února 2013 v 18:28 | Reagovat

Nééééé nezabíjej Siriuse O_O  O_O  O_O  :-D Skvělý začátek, už se moc moc těší na další :-)

5 kača29 kača29 | 17. února 2013 v 11:58 | Reagovat

[4]: souhlasím :-D  :-D

6 mariška15 mariška15 | 17. února 2013 v 12:16 | Reagovat

skvelá kapitola:-D  :-D  :-D
[2]: súhlasim
a kedy dáš prosím ťa ďalšiu kapolu tohoto a aj VB??? daj ich prosím čo najskôr veľmi pekne prosím :-D  :-D  :-D

7 Petra Petra | 17. února 2013 v 23:32 | Reagovat

já vím, že se to moc nehodí, ale chtěla jsem se zeptat kdy bude další kapča VB?? prosím ta povídka je úžasná :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!