Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

Vampire Blood - kapitola pátá

18. února 2013 v 17:11 | Lady Ench |  Vampire blood
Tak jste se dočkali... Mně tohle prostě nebaví! A proto se budu snažit, abych tohle měla z krku. Možná si říkáte, že je to od mé maličkosti kruté, ale takový je život. No nic, ale kapitolu jsem napsala. :D I když k ní mám výhrady a nelíbí se mi, ale snad to bude časem lepší, snad...


Stála jsem na balkóně a nechala vítr, aby si hrál s mými vlasy. Cítila jsem poněkud zvláštní nostalgii. Mé myšlenky byly v době, kdy tohle všechno začalo. Kdy jsem byla ještě mladá a nebyla jsem tou nejstarší původní na celém světě. Měla jsem rodinu, moc… Byly to doby, kdy jsme byli pány světa. Nemuseli jsme se bát reakcí nějakého jiného druhu, protože jsme byli největší predátoři na světě, ale tohle všechno skončilo.

Teď stojím na balkóně jedné akademie, nechám vítr, aby si hrál s mými vlasy a svou mysl, aby zabloudila do časů, které se už nebudou opakovat. Tolik let jsem žila v domnění, že jsem sama. Že jsem jediná Mazur a čest mé rodiny už leží pouze na mě. Nikdy bych neřekla, že příjezd na místo, kde chci vykonat - chtěla jsem vykonat pomstu, mi změní život. Měsíc. Jeden jediný měsíc stačil k tomu, aby z mých postranních úmyslů sešlo. Jeden měsíc stačil k tomu, abych si oblíbila jednu morojku. Morojku, která přišla o svou rodinu v době, kdy byla ještě poměrně mladá. Měsíc mi stačil k tomu, abych pochopila, že dnešní generace morojů a dhampýrů nemohou za smrt mých nejbližších. Dokonce jsem si stihla vše vyříkat i s bratry. Jediné, na co mi měsíc nestačí, je fakt, abych své bratry usmířila. Trhá mi srdce, když vidím, jak se nenávidí. Mrzí mě to ještě víc, než když jsem žila bez nich. Tady vidím, jak po sobě hází vražedné pohledy. Vidím, jak se předbíhají v tom, kdo se mnou bude trávit víc času.

Ze začátku mi to možná lichotilo, ale po týdnu přestalo. Už zase nejsem ta mrcha, kterou jsem chtěla být. Mé srdce zase začalo rozpoznávat lásku, ale dokázala jsem před světem utajit svou milejší povahu. Povahu, kterou momentálně zná jen Sophie, Damon, Stefan, Lissa a její přítel Christian. Od doby, co jsem se zde objevila, se událo dost věcí. Lisse už nikdo neubližuje, protože moc dobře ví, že já nejsem zcela normální. Odmítla jsem si hrát na něco, co ani nejsem a raději jsem sama sebou jen s tím, že nikdo nezná celou pravdu. Je to jako jedno velké divadlo.

"Tady jsi," promluvil někdo mně moc známý a já se otočila. Dívala jsem se do očí jednoho ze svých bratrů. Stefan stál naproti mně a na sobě měl to své typické oblečení.

"Stalo se něco?" zeptala jsem se zvědavě a on zakroutil hlavou ve smyslu, že se nic neděje. Ale já mu nevěřila. Vyšla jsem z balkónu dovnitř a sedla si na pohovku. Stefan zaujal místo v křesle a já se musela usmát. Vše je při starém…

"Stefane, vím, že se něco děje, tak mi prosím nelži." Podíval se na mě dost vyjeveně. Nejspíš netušil, že ho prokouknu tak rychle, ale já už to měla v krvi.

"Jak vždycky uhádneš, že ti někdo lže?" zeptal se zvědavě a myslel si, že tím odvede řeč jinam.

"Stoleté zkušenosti, Stefane, ale mluv." Stefan se ošil a já věděla, že to nebude nic hezkého.

"Slyšel jsem, že někdo přišel na to, co jsi zač," dostal ze sebe najednou a já zvážněla. Tohle nikdy nebylo nic pěkného, ale…

"Oni mě vlastně můžou zabít čímkoliv," oznámila jsem ironicky a odfrkla si. Vstala jsem z pohovky a přešla k mé malé knihovničce. Chvíli jsem hledala, ale nakonec jsem vytáhla docela starý deník, který jsem si psala v dobách, kdy jsem se stala nejstarší a nevěděla jsem, co to obnáší. Nalistovala jsem stranu, ve které byl docela důležitý záznam…

"24. února byl zničen jed. Jed, který nás zabíjel. Bylo zničeno všechno, co s ním souviselo a do toho počítám i tu vzácnou látku. Všechny receptury byly spáleny v prach. Neexistuje naděje, aby někdo tento jed znovu vyrobil a tím umožnil zničení i té malé skupiny, která zbyla. Musíme bojovat, abychom přežili," přečetla jsem nahlas a vrátila deník zpátky na místo, kde patří.

"Ten jed už opravdu neexistuje?" zeptal se mě překvapeně.

"Ne. Vše bylo zničeno, protože jsem měla strach o tu malou hrstku, která zbyla. Už je pouze málo způsobu, jak nás mohou zničit, a to jsem se zase postarala o to, aby ta možnost byla vyvrácena. I kdyby to někdo věděl, bude velice těžké přijít na způsob, jak mě zabít, Stefane. Nemusíš se kvůli mně trápit, protože já znám způsoby, které nezná nikdo. Být nejstarší má jisté výhody… V hlavě ti najednou naskočí všechny cenné informace od předešlých nejstarších je to něco jako štafeta, kterou budeš přebírat ty, pokud se s mou osobou něco stane," domluvila jsem a on zalapal po vzduchu.

"Já jsem druhý nejstarší?" Ten jeho údiv mě překvapuje den ode dne víc. Kdysi se ničemu nedivil, ale teď všemu.

"Samozřejmě… Vždyť si o kolik let mladší? O dvacet? To jsi druhý nejstarší, protože pak už je ten hajzl Stuart, který je o sedmdesát devět let mladší než já. Ale věř mi, že to bych ho raději zabila, než aby se stal nejstarším. Jeho názory mě štvou čím dál víc, a kdybych nebyla nejstarší, tak by mě nejspíš i zabil - je to šmejd," odpověděla jsem a seznámila ho se situací se Stuartem. Větší parchant pod sluncem ani nebyl, protože tohle byl arogantní blbec, který zamrazil v době někdy tři sta let po Kristovi. Jak říkám, existuje minimálně jeden blbec, který nepřijímá fakt, že je dvacáté první století.

"To jsou mi novinky. Jak vlastně zjistíš, že jsi nejstarší? Musí to jít nějak poznat ne?" zeptal se zvědavě Stefan a já se musela znova usmát.

"Není to nic těžkého tohle poznat. Může se to stát kdykoliv a kdekoliv. Každého z nás obklopuje nějaká aura a tímto to vlastně začíná. Tvoje aura získá autoritu a respekt. Každý tímto pozná, že jsi ve vyšším postavení než ostatní. Pak je tady ta zmiňovaná štafeta znalostí, což je něco naprosto úžasného. Tvá mysl se otevře a ty najednou víš tolik věcí a vůbec tě to netíží," odpověděl jsem na jeho otázku a já se musela zasmát. Jeho výraz stál za to, což se dalo čekat…

"Myslím, že bychom měli jít, bratříčku. Lissa nerada čeká," oznámila jsem mu a oblékla se do něčeho, v čem nebudu vypadat divně.

"Jak si přeješ, sestřičko." Společně jsme vyšli z mého apartmá a šli jsme k jedné chatce, která byla skryta na kraji lesa. Zútulnili jsme si to tam a teď se z toho stalo místo, kde se tradičně setkáváme. Někdy se to neobejde bez potíží, protože jakmile je Damon se Stefanem v jedné místnosti - nedělá to nikdy dobrotu.

"To je dost," promluvila Lissa, když jsme vešli a já si hned všimla Damona, který se rozvaloval u krbu v křesle. Když postřehl naši přítomnost, tak se otočil, a zatímco na mě se usmál, tak po Stefanovi hodil vražedný pohled. Věřím tomu, že kdybych tu nebyla, tak už je po nich. Ještěže je můžu usměrnit podle zákonů nás původních, protože jsme to Lisse a Christianovi řekli. V těch dvou jsme měli naprostou jistotu a doufali jsme, že se nám to nevymstí.

"Co sem pořád lezeš?" zeptal se náhle Stefan a já ztuhla. Vrhla jsem pohledem po Lisse, která stála u stolu a těkala pohledy mezi těma dvěma. Christian seděl na židli a raději dělal, že tady není. Ani jsem se mu nedivila.

"To samé bych mohl říct já, bratře," odpověděl ironicky a vypil další sklenku whisky.

"Neříkej mi tak… Kdybychom byli v naší době, tak bys viděl." Jakmile začne Stefan vyhrožovat, tak věřte, že to není nic hezkého. Stefan byl na jednu stranu hodný a dokázal každému pomoci, ale pořád to byl upír. Upír, který má své jisté potřeby a nenechá se urážet.

"Díky Bohu, že už je ta doba pryč. Byl jsi velmi usedlý a otravný, i když to jsi ty pořád, nemýlím se?" Už mě to přestávalo bavit, a proto jsem pustila na uzdu svou auru, což zasáhlo i Lissu a Christiana - bohužel. Těch dvou mi bylo líto.

"A dost! Přestaňte se chovat jako malé děti, které si nechtějí půjčit hračky. Chovejte se jako Původní, kteří mají reprezentovat náš rod a ne jako banda debilů!" křičela jsem na ně a oni na mě hleděli jako na zjevení - oba. Nikdy jsem na ně nepoužila tuhle zbraň, ale dnes jsem neměla nějakou extra skvělou náladu a dokázala jsem se rozčílit při každém slově, které se mi nelíbilo.

"A teď, jestli dovolíte, tak půjdu," oznámila jsem, skryla auru a vyběhla z chatky. Běžela jsem, co mi síly stačily, a když už jsem byla skoro u sebe, do někoho jsem vrazila. Hned jsem se začala omlouvat a já se osudnému podívala do očí…

Tak jo - zase mám na nějakou dobu pokoj... :D A zase se můžu věnovat psaní Prvorozené Potterové a jedné povídky na táme VA. :D Doufám, že se aspoň trochu líbilo a by zanecháte nějaké komentáře... ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 18. února 2013 v 18:02 | Reagovat

prosím rýchlo ďalšiu kapitolu prosím prosím :-D  :-D  :-D

2 LussyNda LussyNda | Web | 18. února 2013 v 18:48 | Reagovat

moc krasna kapitola hadam ze ten do koho narazila je Dimitri :-)  :-)  :-)

3 Tessinka Tessinka | 18. února 2013 v 18:56 | Reagovat

No tak ta byla mega božíííí :D :D myslím si že nám všem je úplně jasné do koho nám Rose vrazila :D :D :D prosím dej nám další kapitolku co nejrychleji :D :D nechceš třeba zavést pravidlo 10 komentů ?? :D

4 jasmine16 jasmine16 | 18. února 2013 v 20:03 | Reagovat

supe kapitola, moc se těším na další:-)

5 Petra Petra | 19. února 2013 v 0:12 | Reagovat

taky souhlasím, byla to opravdu úžasná kapitola...já vím, že si psala, že tě tahle povídka nebaví, ale to nám nemůžeš udělal, že ne...my tu povídku milujeme, tak nám prosím hoď rychle další kapitolky...třeba to zkus dopsat do konce a dej se všechny najednou...my se zlobit určitě nebudeme :-D  :-D  :-D  a pak budou spokojeny obě strany, ty to budeš mít z krku a my budeme mít svoji povídku :D:D:D:D:D

6 kača29 kača29 | 19. února 2013 v 7:16 | Reagovat

[5]: souhlasím :-D  :-D  :-D

7 Peggie Peggie | 19. února 2013 v 9:26 | Reagovat

áááááááááááá řekni že vrazila do Dimitrije prosííííííííííííííííííííííííííím!!!!! :D :D

8 jess jess | 21. února 2013 v 18:02 | Reagovat

uzasny

9 Petra Petra | 26. února 2013 v 13:41 | Reagovat

prosím kdy bude další kapitola...to čekání je strašné ... :-)

10 Petra Petra | 27. února 2013 v 1:09 | Reagovat

kdy budeme mít další kapitolu...prosíííím ta povídka je úžasná :-D  :-D  :-D

11 Lady Ench Lady Ench | Web | 27. února 2013 v 9:45 | Reagovat

[10]: Sama nevím - bohužel. Teď jsem nemocná, takže snad bych něco napsat mohla, ale víc mě teď zajímá povídka PP, která už má dost předepsaných kapitol(asi 20) :D No ale VB je trochu složitější, ale snad bych něco mohla sesmolit... ;)

12 Petra Petra | 27. února 2013 v 21:38 | Reagovat

[11]: díky...zatím nechci rozečítat tvoji další povídku, abych toho neměla hodně rozečteného, takže až bude tato povídka hotová, ráda se podívám na PP...už se na ní taky těším...:-)

13 Petra Petra | 2. března 2013 v 22:07 | Reagovat

prosííím kdy nám další kapitolu...řekni, že už si něco napsala prosííííímj

14 Kačíí Kačíí | Web | 6. března 2013 v 12:29 | Reagovat

Panebože,.. dokonalá kapitolka :DD honem honem další :)

15 Tessinka Tessinka | 6. března 2013 v 18:50 | Reagovat

Dej nám už prosím další kapitolku .... taky teď nečtu PP protože se v tom už sama nevyznám ... :D :D u ani nevím kde je Rose morojka, kde strigojka..... :D :D mám v tom maglajz :D :D jen nám dej další kapitolku prosíííím :)

16 Petra Petra | 9. března 2013 v 0:56 | Reagovat

Ahoj, já vím, že si psala, že tě tahle povídka nebaví a že nemáš nápady, jak pokračovat, ale prosíííím, já tu povídku miluju a i když tobě se ty kapitoly nezdají dobré, podle mě jsou úžasné, tak prosíííím, dej sem aspoň nějakou krátkou kapitolku.....prosííííím :-D  :-D  :-D

17 Kačíí Kačíí | Web | 9. března 2013 v 12:31 | Reagovat

Jo,.. je to úplně boží kapitolka,.. stačila by i krátká,.. prosím prosím :) :D

18 Petra Petra | 19. března 2013 v 12:26 | Reagovat

prosím prosím, jak to vypadá s další kapitolou??

19 veja veja | E-mail | 8. května 2017 v 11:19 | Reagovat

ahoj včera jsem oběvila tvůj blog užasně píšeš :-D moc se mi líbí tve povídky a tak se chci zeptat bude takle povídka ještě pokračovat ? :-? moc se mi líbí a moc tě prosím o pokračovaní :-(  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!