Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

Prvorozená Potterová//4. kapitola

2. března 2013 v 9:26 | Lady Ench |  Prvorozená Potterová
Tak tu máte slíbenou čtvrtou kapitolu, která začíná "převozem" Harryho do hlavního štábu a taky malý "nedůležitý" zlom v povídce. Takže doufám, že i přes mé zmatené psaní, se vám bude kapitolka líbit a vy zanecháte zase nějaký komentář...
Takže snad příjemné čtení...



Kapitola čtvrtá - Láska není o věku

Pohled vypravěče

Skupina sedmi kouzelníků letěla na svých košťatech těsně nad vodou. Nebáli se, že by je někdo mohl vidět, protože použili krycí kouzla a na Harryho jich raději použili víc. Snažili se ze svých košťat dostat maximum, aby byli co nejdříve v bezpečí, ale přeci jen poslední čarodějka, která uzavírala tuhle skupinu, měla zvláštní pocit. Sice nebyl tak silný, jako když napadli Harryho, ale i tak měla důvod být ostražitá. Neustále se otáčela za sebe a díky rychlým postřehům a zkušeností nenarazila do žádné lodě.

Najednou se obloha zatáhla a vzduch byl chladný jako smrt samotná. Vypadalo to, jakoby se z Londýna vytratilo veškeré štěstí. Beth nemusela přemýšlet dlouho. Věděla, že někde nad ní krouží minimálně jeden Mozkomor, který by je mohl hned napadnout.

"Dostaňte se do štábu! Rychle!" zakřičela ještě Beth, než prudce vzlétla o tři čtvrtě míle nad ně. Z hábitu si jednou rukou vytáhla svou hůlku a tou druhou se snažila udržet rovnováhu na koštěti. Využila toho, že má Kulový blesk, a proto ještě zrychlila, aby měla menší náskok. Když už byla dostatečně daleko, zastavila a otočila se tak, aby mohla popřípadě Mozkomorům čelit tváří v tvář. Tiše vyčkávala, ale nemusela čekat dlouho.

"Experto patronum!" vykřikla a z její hůlky vytrysklo modro - bílé světlo, které se hned vytvarovalo na podobu vlka. Překvapilo ji, že se její vlk nezměnil na Tichošlápka, když se do něj zamilovala, ale byla svým způsobem za to ráda.

Vrátila se zpátky do reality a poslala svého patrona na Mozkomora, který bez energie odletěl o spoustu metrů dozadu. Beth se pro sebe usmála a už se chtěla vrátit, když najednou ztratila rovnováhu a na koštěti vysela pouze jednou rukou. Její tělo vlálo ve vzduchu a jediné, co se jí netřáslo, byla pravá ruka, v které držela svou hůlku…

Mezitím už doletěli všichni do štábu a Harryho přivítala Molly, která ho poslala do patra za jeho přáteli.

"Kde je Beth?" zeptal se najednou Sirius.

"Spatřila Mozkomora nebo ho jen vycítila… Jen stačila vykřiknout, ať rychle letíme do štábu a sama někde zmizela," řekl Kingsley vystrašeně. V jídelně zavládlo ticho, které se nikdo neodvážil přerušit. Sirius už se chtěl zvednout a letět ji najít, když v tom…

Pohled Elizabeth

Já už se na to vykašlu! Dostat se zpátky na koště byla docela námaha. Taky jsem mohla přes prázdniny zvednout zadek a jít si zatrénovat. Kdybych to totiž udělala, nemusela bych pitomých deset minut viset ve vzduchu a myslet na to, jak se dostat zpátky na koště. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem si opatrně schovala hůlku, čímž zmizel i můj patron a pořádně se vyšvihla, abych dosedla zpátky na koště, což se mi naštěstí podařilo. Pak už jsem letěla do štábu, jakoby se nic nestalo, ale přitom jsem nadávala snad všemi mudlovskými i kouzelnickými nadávkami, které znám…

Vyšla jsem schody, které byly před hlavním štábem, a tiše otevřela a zase zavřela dveře. Přešla jsem tou temnou uličkou i s koštětem v ruce a rozrazila dveře do jídelny a málem smetla Siriuse, který na mě hleděl jako tele po první ráně.

"Kde jsi sakra byla?" zeptal se Sirius.

"Na kafíčku v jednom bistru," pronesla jsem ironicky, odložila své koště do kouta a sedla si na jednu z volných židlí.

"Mluv vážně!" okřikl mě Sirius a já protočila očima.

"Letěli jsme do štábu, když mě přepadl ten zvláštní pocit, že se něco stane. V ten moment se zatáhlo nebe, vzduch byl najednou studený jako psí čumák a z Londýna se vytratilo veškeré štěstí, což mohl být jedině Mozkomor, proto jsem se odpojila od skupiny a vzlétla o něco výš, abych ho mohla zneškodnit. Patronovo zaklínadlo zafungovalo skvěle, ale já ztratila rovnováhu a na koštěti zůstala pouze jednou rukou. Deset minut jsem přemýšlela, jak se dostat zase na koště a taky jsem nadávala na to, že jsem celé léto nevlezla na koště a nezatrénovala si. Naštěstí se mi tam povedlo dostat a já už letěla sem jen s tím rozdílem, že jsem nadávala, a kdyby mě někdo slyšel, tak by si myslel, že snad ani tolik nadávek neexistuje. No a teď jsem tady, docela zmožená a unavená, protože viset jednou rukou nad vodou a ještě tři čtvrtě míle nad hladinou není nic lehkého, tak mě prosím omluvte, zajdu si na zahradu," oznámila jsem jim a vytratila se z jídelny na zahradu, kde jsem si lehla do trávy a sledovala nebe, které bylo zase takové jaké být má.

Nevím, jak dlouho jsem tam ležela a sledovala noční oblohu, která dnes nebyla výjimečně zatažená, ale vím, že jsem se pohnula až ve chvíli, kdy jsem vedle sebe zaznamenala pohyb. Vedle mě si lehnul Sirius a chvíli byl ticho.

"Jsi neuvěřitelně podobná svým rodičům… Jsi celá máma, ale oči máš po tátovi a navíc jsi zdědila i jeho povahu. Někdy přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby nikdy nezemřeli, protože mi přijde nespravedlivé, že jsem s nimi strávil mnohem víc času než ty a Harry," promluvil a já ucítila stékat slzu po tváři, kterou jsem hned utřela.

"A navíc mi připadá, že tě poslední dobou něco trápí a neříkej, že je to Harry, protože jsem si jist, že kvůli tomu nejsi ztrápená ani trochu," promluvil znova.

"Siriusi, jak by ses choval ty, kdyby ses zamiloval do mladší holky?" zeptala jsem se najednou a málem si ukousla jazyk. Sakra co to vykládám?! Vždyť teď mu to bude jasné jako facka!

"Trápilo by mě to tak moc, že bych dělal všechno pro to, abych ji ochránil, i kdybych musel být na ni pěkně hnusný. Pokusil bych se ji udělat šťastnou a bylo by mi jedno, že mé city neopětuje. A kdyby mě přeci jen milovala, tak bych neřešil věk, protože láska není o věku," odpověděl a díval se na nebe. Říkal to, jakoby to někdy zažil. Jakoby zažil tenhle stav. Jakoby zažil lásku k mladší…

"Máš s tím zkušenosti?" zeptala jsem se troufale a snažila se nedívat do jeho očí.

"Bohužel ano… Ale neřešme mě, proč se na to vlastně ptáš?" Říct mu pravdu nebo mu pravdu neříct? Něco naznačit nebo se zvednout a odejít?

"Řekněme, že já jsem ta mladší holka, která se zamilovala do staršího," zašeptala jsem a zvedla se, abych mohla jít do domu a vyhnout se otázkám Siriuse. Stejně si myslím, že už to pochopil.

"Večeře!" zakřičela Molly, když jsem vešla do domu. Automaticky jsem došla do svého pokoje, kde jsem hodila svůj cestovní plášť a vydala se do jídelny, kde jsem si sedla na své místo a vzala si akorát zeleninový zalát, který Molly udělala k zapečeným těstovinám. Sem tam jsem se podívala na Siriuse, pak na Harryho a zase jsem se dívala do zdi.

"Děje se něco, Beth?" zeptala se mě Molly starostlivě, když si všimla, že ani ten salát nejím. Všimla jsem si, že jsou momentálně na mě upřeny všechny pohledy přítomných. Zakroutila jsem hlavou ve znamení, že se nic neděje, ale myslím, že mi stejně nikdo neuvěřil.

"Siriusi, řekneš mi prosím, po čem Voldemort touží? Před večeří jste mi to odmítli říct, ale já to chci vědět a klidně vstoupím do řádu, protože já chci bojovat," promluvil najednou Harry a mně zaskočilo první sousto toho skvělého salátu.
Podívala jsem se na Harryho, který sledoval Siriuse. Co to má sakra být? On nesmí bojovat! Vždyť by to byla jeho smrt a moje taky, protože bych si neodpustila, že jsem ho nedokázala ochránit.

"Někdo mu něco řekne a věřte, že za sebe neručím!" vyštěkla jsem a nechala salát salátem. Zvedla jsem se a vystřelila z jídelny jako neřízená střela a nezapomněla jsem prásknout dveřmi. Možná jsem se chovala jako malá holka a neměla bych takhle vyvádět, když jsem nejmladší členka řádu, ale oni měli chápat to, že on je můj bratr!
Vyběhla jsem schody a zavřela se ve svém pokoji. Stočila jsem se na posteli do klubíčka a nechala slzy, ať stékají, jak se jim zachce. Byla jsem na pokraji veškerých svých sil. Bylo toho na mě moc. Harry, Sirius, blížící se boj, povinnosti… Tolik bych si tady přála rodiče. Tátu, který by si dělal srandu z mé lásky, mamku, která by mě utišila. Proč jen musel zasáhnout Osud a vzít nám to nejcennější v životě?

"Elie," zašeptal hlas Siriuse, který se objevil v pokoji. Elie… Takhle mi nikdo nikdy neřekl. Od něho to vyznělo tak nádherně, že jsem nevěděla, jak se zachovat.

"Běž pryč," zašeptala jsem a doufala, že odejde, ale on si lehnul ke mně na postel a přitáhl si mě do jeho mužné náruče.
Díval se na mě starostlivým pohledem, což mě rozlítostnilo ještě víc. Neměla jsem sem jezdit. Všem jenom ubližuji a přidělávám jim starosti.

"Když ses mě na zahradě zeptala, co bych dělal, kdybych se zamiloval do mladší dívky, vyvedla jsi mě trochu z míry, ale i přesto jsem odpověděl. Myslel jsem si, že to pochopíš, ale ty jsi vstala a odešla do domu na večeři, na které ses zachovala správně, protože to je tvůj cíl. Chceš ochránit Harryho a nikdo se na tebe nezlobí. Možná jen já, a to trochu. Už tu bydlíš dva měsíce a já každý den myslím na mladší dívku, do které jsem se zamiloval tou pravou kouzelnickou láskou. Mohla by být má dcera a taky je to dcera mého nejlepšího přítele, ale já se do ní zamiloval. Budu ji chránit dokud budu živ. Miluji tě, Elie." Poslední slova vyzněla do ztracena. Myslela jsem si, že to je pouhý sen, ale nebyl. Posadila jsem se a podívala se hluboko do jeho očí. Je to opravdu možné? Je možné, abychom se do sebe zamilovali? Co by na to řekli moji rodiče, jeho nejlepší přátelé? Zlobili by se nebo by byli šťastní? Nevím, ale je mi to jedno. Nechci zahodit šanci, kterou mi Osud dal jen proto, že budu přemýšlet. Chci si aspoň chvilku odpočinout. Chci být milována a chci lásku darovat… Nechci zahodit žádnou minutu s ním…

Opatrně jsem se posunula k němu a přiblížila jeho rty k těm jeho. On udělal to samé. Přibližovali jsme se k sobě až do doby, než se naše rty spojily v jeden nádherný polibek. Bylo to něco neuvěřitelného, kouzelného. Cítila jsem tisíce motýlků, jak poletují v mém břiše. Stále jsem tomu nemohla věřit, protože to bylo jako v pohádce. Jedinou nevýhodou bylo, že jsme museli dýchat. Odtáhli jsme se od sebe a já se začala nekontrolovaně smát.

"To je to, po čem jsem toužila. Po lásce a teď ji mám. Není to skvělé?" dostala jsem ze sebe se smíchem a Sirius se zasmál také.

"Myslím, že s tebou se nudit nebudu, ale budu mít co dělat, abych to utajil přede všemi," oznámil mi.

"A proč to tajit? Stydíš se za mě snad?" zeptala jsem se a on se na mě šokovaně podíval.

"Tobě by to nevadilo, kdybychom jim to řekli? Já myslel, že to chceš držet v tajnosti," odpověděl mi a já zavrtěla hlavou.

"Lásku neutajíme, Siriusi. A dostala jsem skvělý nápad, který uskutečním. Už žádná tajemství.

"Kolik je hodin?" zeptala jsem se zvědavě.

"Není ani deset. Určitě jsou všichni ještě dole," odpověděl mi a já se na něj usmála. Políbila jsem ho na špičku nosu a vyletěla z pokoje přímo do obývacího pokoje, kde byli opravdu všichni…

*Experto patronum - Patronovo zaklínadlo - myslím, že je to jasné :D

Jinak doufám, že se vám kapitola líbila a vy zanecháte další komentáře, dnes jsem dopsala 26. kapitolu... :D Jsem totiž nemocná, v noci nespím a tak píšu... :D Ale dost keců, teď je řada na vás... ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 2. března 2013 v 12:35 | Reagovat

super super kapitola daj prosím ešte tento víkend ďalšiu prosím prosím prosím :D  :D  :D

2 kača29 kača29 | 2. března 2013 v 14:17 | Reagovat

fantastická kapitola prosím rychle rychle další :-D  :-D  :-D

3 sima10 sima10 | 2. března 2013 v 16:57 | Reagovat

skvělá kapitola a prosím dej rychle další prosím :-D  :-D  :-D

4 Hanička Hanička | 2. března 2013 v 17:58 | Reagovat

Úžasný :O Honem další :D :)

5 LussyNda LussyNda | Web | 2. března 2013 v 18:27 | Reagovat

moc krasna kapitola :-)

6 mariška15 mariška15 | 2. března 2013 v 19:37 | Reagovat

veľmi pekná kapitola a romantická.....a chcela som ťa poprosiť či by si nedala 5.kapitolu ešte dneska alebo zajtra prosím lebo ja musím vedieť čo sa stane preto ťa veľmi,veľmi,veľmi prosím daj ju dneska alebo zajtra prosím :-D  :-D  :-D  :D  :D  :D  :-)  :-)  :-)

7 Hanička Hanička | 2. března 2013 v 20:41 | Reagovat

Taky bych chtěla další kapitolu co nejdřív :D Nejlépe by bylo, kdybys jí přidala ještě dneska, ale tak zítra by to taky stačilo :D Tuhle povídku jsem si oblíbila, je fakt skvělá :))

8 selena78 selena78 | 3. března 2013 v 17:08 | Reagovat

[6]: souhlasím :-D  :-D  :-D

9 Hanička Hanička | 4. března 2013 v 20:58 | Reagovat

Kdy bude další kapitola? :) :D

10 Peggie Peggie | 22. března 2013 v 18:23 | Reagovat

páni. :D celou kapitolu jsem vypadala asi nějak takhle: O_O . :D :D úžasné!!! jdu hned na další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!