Příprava ke kompletní rekonstrukci, další kapitola VB již brzy...

Prvorozená Potterová//5. kapitola

8. března 2013 v 18:32 | Lady Ench |  Prvorozená Potterová

Slíbila jsem kapitolu, tak ji tady máte... Minule to skončilo tím, jak El vpadla do obývacího pokoje... Co se bude dít? To si budete muset přečíst. Tahle kapitola má 2 226, takže je zatím nejdelší... Doufám, že přehlédnete popřípadné chyby, bude se vám kapitola líbit a zanecháte opět nějaký ten komentář pro mé potěšení...
Snad příjemné čtení přeje jako vždy vaše Lady Ench



Kapitola pátá - Už žádná tajemství

"Co se děje, Beth?" zeptal se Artur, když jsem se smíchem vletěla do obývacího pokoje. Všechny pohledy se stočily na mě. U večeře jsem byla nervózní a podrážděná a teď se tu směju - musí mít o mně pěkné mínění. Ještěže tu nejsou nečlenové řádu. Myslím si, že ti o něčem živě diskutují v některém z pokojů.

"Já vám musím něco říct," odpověděla jsem Arturovi a vlastně tak i všem z řádu. Za mnou se objevil Sirius, který se s úsměvem protáhl kolem mě a zaujal své tradiční místo u krbu.

"Nechci vám lhát a popravdě bych to tajemství ani neudržela v sobě, tak vám to řeknu asi tak… Možná to je naprosto šílené, ale mně bude jedno, co si o tom budete myslet. Poslední dobou jsem byla dost podrážděná, protože jsem si myslela, že svět a vlastně Osud samotný je strašně nespravedlivý, ale dnes jsem pochopila, že všechno není tak černé jak to vypadá. Pravda je totiž taková, že jsem se zamilovala do Siriuse a on do mě a vás bych chtěla poprosit o to, abyste nás respektovali. Moc dobře si uvědomuji, že Sirius byl nejlepším přítelem rodičů a mohl by být klidně mým otcem, ale jak řekl on, na věku nezáleží a já srdci neporučím," dopověděla jsem tu první část a opatrně se podívala do tváří všech přítomných. Někteří těkaly pohledy mezi mnou a Siriusem a ta druhá část se usmívala.

"Nikdy by mě nenapadlo, že srdce bručouna Siriuse si získá někdo, jako jsi ty," promluvil jako první Remus a já se usmála. Další půl hodiny jsme se bavili s ostatními a oni nás respektovali, za což jsem byla ráda. Protože teď ještě přejít k té druhé části.

"A taky jsem se rozhodla, že už nechci mít žádná tajemství. Chci říct Harrymu, kdo jsem a co jsem zač, protože si zaslouží vědět, že má ještě nějakou pokrevní rodinu. Možná je to tím, že teď vidím svět o něco růžovější, ale to mě nezajímá. Musí existovat nějaký způsob, jak zničit Voldemorta i bez našich ztrát života, proto jestli mi teď dovolíte, půjdu najít Harryho a všechno mu řeknu, než si to zase rozmyslím," prozradila jsem jim a Kingsley se začal smát.

"Konečně tě to napadlo," promluvila pro změnu Molly a já vyhledala pohled Siriuse. V očích mu jiskřily jiskry a na tváři mu hrál úsměv, který mi dodal odvahu. Naposledy jsem se podívala po všech přítomných a vydala se do druhého patra, kde by měl mít údajně pokoj s Ronem. Došla jsem k těm dveřím, zaklepala a vešla. Ani mě nepřekvapilo, že tam byli úplně všichni.

"Kontrola?" zeptal se Fred a já zakroutila hlavou.

"Chtěla bych s tebou mluvit, Harry. Můžeš jít se mnou ven?" zeptala jsem se dotyčného. Harry zaváhal, ale nakonec vstal a šel se mnou.

"Co se stalo?" zeptal se zvědavě.

"Půjdeme se projít na čerstvý vzduch, jen si vezmu mikinu a vyrazíme," odpověděla jsem.

"Ale oni mě nepustí," zaprotestoval a já se zasmála.

"U nikoho nebudeš v bezpečí jako u mě, Harry, to mi věř." Na to se jen zarazil a já ze svého pokoje popadla mikinu a společně jsme seběhli dolů.

"Kam jdete?" zeptala se Molly, která se tu objevila nějak rychle. Ale chápala jsem ji - měla o nás všechny strach.

"Víš, co chci udělat, ale myslím, že lepší to bude na čerstvém vzduchu, tak se jdeme projít a věř mi, že se mnou je v bezpečí," odpověděla jsem jí a ona se pouze usmála. Vyšli jsme z domu a vydali se ulicí pryč od domu.

"Harry, chci, aby sis vyslechl příběh, který se týká mě i tebe. Jen tě prosím, abys mě nechal mluvit a pak se zachoval, jak chceš," řekla jsem mu ze začátku, on kývl a já se posadila na lavičku, která byla jediná v tomto malém parčíku. Harry se posadil vedle mě a já se zhluboka nadechla…

"Nejsem zase o tolik starší, než jsi ty, když ty jsi měl jít do prvního ročníku v Bradavicích, já měla jít do třetího na škole čar a kouzel v Americe. Řekneš si, že Amerika je dost daleko od Bradavic a Londýna samotného a nic tě s ním nemůže spojit, ale věř, že může. Oba jsme totiž přežili útok Voldemorta a oba jsme ztratili rodiče. Lily a James Potterovi. Rodiče, kteří raději obětovali svůj život, než aby jejich jediný syn zemřel. Tohle se říká a ty to víš, ale ona je pravda někde jinde. Byl ti rok, když tenkrát přišel Voldemort do domu, který měl být zabezpečený před veškerým zlem, ale jak jistě víš i přátelé mohou zradit, ale to už jsem zase odbočila od hlavního tématu. Nejsem moc člověk, co rád vypravuje." Podívala jsem se na něj, který mě zaujatě poslouchal. Nejspíš věřil tomu, že mu povím něco, co se týká jeho života.

"Ty jsi měl rok a já byla tři roky stará. Ty máš jizvu na čele, která ti zůstala od útoku Voldemorta a já mám magické tetování. Tobě dala ochranu máma a mně táta, Harry. Nechci to prodlužovat, a proto ti to řeknu narovinu a pak ti povím zbytek příběhu. Nikdo z vás nikdy neslyšel mé celé jméno, protože jsem to zakázala všem z řádu. Harry, možná si myslíš, že jediný tvůj milující příbuzný je tvůj kmotr Sirius, ale máš ještě někoho mnohem bližšího. Mé celé jméno je Elizabeth Lily Potterová. Harry, jsem tvá sestra." Poslední slova jsem spíše zašeptala, protože se mi zlomil hlas.

"To není možné. Nikdo mi nic neřekl ani Brumbál ne," řekl mi nevěřícně a já se rozhodla pokračovat.

"V den smrti našich rodičů jsme byli každý jinde. Ty jsi byl s mámou a já s tátou. Hráli si s námi a oba jsme byli šťastní, což netrvalo dlouho, protože přišel Voldemort s domněním, že naši rodiče mají pouze jednoho potomka - tebe. Nevím, jak je možné, že Červíček o mně nevěděl, ale zpátky k příběhu. Tebe máma odnesla nahoru a táta ho chtěl zdržet, ale ani jeden z nich neměl hůlku, což byl problém. Já zůstala dole a schovala jsem se pod stůl, možná to bylo naivní, ale on mě nenašel. Jenže táta tak moc myslel na naši záchranu, že i tak jsem dosáhla té největší ochrany před zlem. Já viděla umírat tátu a nikdy na to nezapomenu. I když jsem to vědět ani nemusela, ale poprosila jsem ředitelku školy v Americe, aby mi oživila vzpomínky, protože jsem to potřebovala vědět. Nevím, co přesně se stalo u tebe v pokoji, protože jsem tam nebyla, ale ani to vědět nechci. Po smrti našich rodičů nás rozdělili, protože si mysleli, že to bude nejlepší. Tebe Brumbál poslal k jediným příbuzným, kteří se k tobě nechovali dobře, a já se dostala do kouzelnické rodiny v Americe. Byli zaslepení svou slávou, a i když jsem měla vše, co jsem potřebovala, necítila jsem se tam dobře. Naštěstí jsem v jedenácti nastoupila do školy a pak každé prázdniny i ty velké trávila s paní ředitelkou, která se ke mně chovala moc hezky. V druhé třídě jsem poprvé čelila Mozkomorovi, na kterého jsem použila Patronovo zaklínadlo, které jsem se dočetla u starší spolužačky, protože mě ty jednoduchá kouzla nudila. Pak jsem dokonce hrála famfrpál na postu chytačky a dokonce se stala nejmladší kapitánkou v historii školy. Když jsem byla v pátém ročníku, dozvěděla jsem se o tobě a zahodila svůj sen stát se bystrozorkou, protože jsem věděla, že tě musím poznat. Našla jsem si veškeré informace o tobě, donutila ředitelku Thomasovou, aby mi oživila vzpomínky na dětství a také ji donutila kontaktovat Brumbála, který druhý den přijel do školy a my si popovídali. Řekl mi o tobě i o řádu a já postupně poznala i členy Fénixova řádu. A když jsem dokončila poslední ročník, pomocí přenášedla jsem se dostala do Londýna, protože jsem toužila po tom tě poznat." Na chvíli jsem si dala oddech, ale když chtěl Harry promluvit, raději jsem se dala do mluvení znova já, protože jsem měla z jeho slov hrůzu.

"Zakázala jsem všem, aby ti o mně řekli. Chtěla jsem být pro tebe pouze členka Fénixova řádu, která kdyby zemřela, tak aby tě to nebolelo, ale nikdy jsem nepočítala s tím, že bych se mohla zamilovat do Siriuse a on do mě. Vím, že to zní bláznivě a ty mě odsoudíš, ale potřebovala jsem ti to říct. Brala bych to jako zradu vůči tobě a chci, abys věděl, že věřím tomu, že se Voldemort vrátil. Vždyť jsem to cítila stejně jako ty přes tu jizvu. Teď na mě budeš možná křičet a já to pochopím, ale budu moci žít s tím, že o mně víš a chci, abys ještě věděl, že u mě budeš mít vždy náruč otevřenou," dopověděla jsem a podívala se na noční oblohu.

"Celý život jsem si přál, abych měl ještě někoho. Abych nežil v domnění, že má rodina je mrtvá. Jak jsi pro mě přiletěla společně s ostatními, cítil jsem nějaké zvláštní štěstí, a když ses odpojila kvůli tomu Mozkomorovi - bál jsem se. Nevyznal jsem se v sobě, ale teď už to chápu. Nechci tě ztratit a já věřím, že tvá slova byly upřímná. Když jsem potkal Siriuse, taky jsem se cítil poněkud šťastnější. Najednou jsem si byl jistý, že to nebyl on, kdo zabil Červíčka a že nezradil rodiče. Chci, abys patřila do mého života, vždyť si moje starší sestra a já jsem neuvěřitelně šťastný, že jsi mi to všechno řekla. Sice jsem měl malé podezření, protože mi připadáš strašně…"

"Podobná mámě, ale jen ty oči mám po tátovi - chtěl jsi říct tohle?" dopověděla jsem za něj a on se zasmál. Bavili jsme se ještě půl hodiny a připadali jsme se, jakoby jsme nikdy nebyli rozdělení. Smáli jsme se a cestou domů mi řekl, jak pro něj přijel Hagrid a vyčaroval našemu bratrancovi prasečí ocásek.

"Počkej, ale teď mi došlo… Já mám v trezoru v bance spoustu zlata a ty nemáš nic… Rozdělím se s tebou," řekl a já se upřímně zasmála.

"Harry, to co máš v trezoru je jen polovina veškerého majetku. Ta druhá byla se mnou v Americe a teď je v bance tady. Harry, myslím, že peníze je to poslední, co musíme řešit… Spíše mě trápí otázka. Nevadí ti, že jsem se Siriusem?" zeptala jsem se váhavě a teď se začal pro změnu smát on.

"Sestřičko, víš, že ani ne?" Se smíchem jsme přišli k domu a já dostala zapeklitý nápad.

"Co kdybychom sehráli divadélko? Vešel bys jako první a nadával, zatímco já bych šla, jako kdyby mě na smrt posílali? Jsme přeci sourozenci a musíme vyvést nějakou lumpárnu, aby z nás měli infarktový stav," navrhla jsem mu svůj plán a on jen kývnul. Pokynula jsem mu, aby vešel a tím začal hrát to divadélko.

Šla jsem hned za ním a poslouchala Harryho, jak nadává na to, že mu každý lhal. Já se ocitla v obývacím pokoji taky a spatřila jsem vyděšené tváře úplně všech, protože tam byli i jeho přátelé. Já přešla ke krbu, kde stál můj Sirius a sledovala jsem špičky svých bot.

"Už se vám ulevilo? Lhát mi o sestře je od vás pěkně hnusné! A ty, Elizabeth, jsi mě taky zklamala. Hraješ si na něco, co vůbec nejsi!" křičel Harry a já musela uznat, že svou roli hraje bravurně. Všichni byli ztuhlí a nikdo nevěděl, co říct, a proto jsem zvedla hlavu, mrkla na Harryho a přešla k němu. Oba jsme se začali smát výrazům našich známých, kteří tomu všemu nemohli uvěřit. Harry se opravdu mohl živit jako herec.

"Frede, jestli tohle budou dělat pořád, tak máme konkurenci," prohlásil George a teprve teď se začali všichni smát.

"Elie, nenakaž nám ho," napomenul mě Sirius a políbil mě do vlasů. Což ty, co o nás ještě nevědí, docela zarazilo. Jen jsem se usmála a přitiskla se k němu.

"Takže jestli to chápu, tak Beth je sestrou Harryho?" zeptal se Ron.

"Ano, Rone, výjimečně si něco pochopil," odpověděla mu Ginny. Sirius zakroutil hlavou, posadil se do křesla a mě na svůj klín.

"A jestli chápu ještě jednu věc, tak Beth je se Siriusem?" zeptal se znova Ron, ale to už jsem nevydržela a začala se smát.

"Rone, řekněme, že já jsem Harryho sestra, mimochodem o dva roky starší a chodím s jeho kmotrem, takže jsem ti to teď shrnula, takže už se prosím neptej," odpověděla jsem mu pro změnu já.

"Jsem tak ráda, že jste se k sobě zachovali jako sourozenci," promluvila dojatá Molly a objala Harryho. U mě si to rozmyslela, protože mě Sirius stiskl ještě víc k sobě.

"Siriusi, není jenom tvoje," poučila ho Molly a já se vymotala z jeho náruče a objala ji, aby se neřeklo.

"Myslím, že půjdu spát. Jsem docela unavená, jistě pochopíte, že dnešek byl náročný," promluvila jsem a významně se podívala na Siriuse, který se usmál a kývl. Já se vydala do svého pokoje, kde jsem se vysvlékla a vydala se do koupelny, kde jsem si dala horkou sprchu. Byla neuvěřitelná výhoda umět čarovat, protože jsem byla v momentě suchá a mohla jsem si obléct svoje pyžámko, které se skládalo z kraťasů a tílka, když jsem vyšla z koupelny, Sirius se roztahoval na mé posteli a sledoval každý můj krok. Jen jsem zakroutila hlavou a lehla si k němu.

"Není divné ležet v posteli, kde kdysi leželi mí rodiče?" zeptala jsem se zvědavě.

"Prosím tě nepřemýšlej zase nad blbostmi a raději jdi spát, zítra bude dlouhý den, Harry má ten soud," řekl mi a já na chvilku zvážněla.

"Všechno dobře dopadne - to ti slibuji," zašeptal mi do ucha.

"Zůstaneš tu se mnou?" zeptala jsem se a na to zívla.

"Dokud mě nevyhodíš, tak mě máš na krku," odpověděl mi a já se k němu přitulila a zavřela oči. A tak jsem propadla do bezesného spánku po boku muže, kterého miluji a s pocitem, že můj bratr o mně ví…


Miluji Siriuse... Není on boží chlap? :D No takže kapitola za námi, Harry ví, že má sestru a jinak nuda... Asi vás zklamu, jelikož to bude dlouhá kapitolovka, tak si dovoluji ty nepodstatné scény povídek, kdy se prostě mají všichni rádi. Dovedete si představit, že by Voldy pozval Harryho na kafe? Zajímavá představa... Jinak bych vám chtěla poděkovat za komentáře a doufám, že je tady zase najdu... Takže mých keců už bylo pro dnešek dost a teď je řada an vás... ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanička Hanička | 9. března 2013 v 8:13 | Reagovat

Jupíí :) Konečně jsem se dočkala :D Páni, myslela jsem, že řekne jen to se Siriusem :O :D Ale tak alespoň to Harry už ví :D Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat o.O Rychle další prosím :)

2 sissa sissa | 9. března 2013 v 12:11 | Reagovat

skvelá kapitola a kkonečne už Harry vie že má sestru a som aj rada že Beth je so Siriusom pristane im to spolu :-D  :-D  :-D

3 kača29 kača29 | 9. března 2013 v 22:20 | Reagovat

[2]: souhlasím a rychle další prosím :-D  :-D

4 Jasmine16 Jasmine16 | 10. března 2013 v 15:37 | Reagovat

užasné...moc se mi líbí, že Sirius a Beth jsou spolu... Siriuse je nejlepší, vždycky jsem ho měla ráda a strašně jsem obrečela to, že umřel(chraň tě ruka páně ho zabít :-) )

5 Jasmine16 Jasmine16 | 10. března 2013 v 15:38 | Reagovat

Ještě jsem zapomněla: co nejdřív další kapitolku, prosím :-D

6 Hanička Hanička | 10. března 2013 v 16:02 | Reagovat

[4]: To souhlasím :O Nechci, aby Sirius umřel! :D

7 Lady Ench Lady Ench | Web | 10. března 2013 v 22:12 | Reagovat

*LadyEnch se jen šklebí na monitor a mne si ruce* muchecheche a myslete si, co chcete!

8 sima10 sima10 | 11. března 2013 v 6:59 | Reagovat

[4]:Taky souhlasím :-)  :-)  :-)

9 Peggie Peggie | 22. března 2013 v 18:36 | Reagovat

:-D  :-D jooo ať voldemort jde na kafe s Harrym :D :D :D skvělá kapča :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2012~2013, ladyench.blog.cz - Zákaz kopírování!